V Rusku se budou konat prezidentské volby na závěr příštího týdne, kdežto v USA se bude volit za osm měsíců. Ruské volby ale nikoho nezajímají, protože jsou předem rozhodnuté a žádná změna se tudíž nedá čekat, s Putinem v Kremlu víme, na čem jsme. Jinak je to s americkými volbami. Úterní takzvané superúterý posunulo pravděpodobnost ještě blíže k jistotě, že se utkají dva starci, Joe Biden a Donald Trump. Demokraté se neodvažují proti svému starci nikoho postavit, aby ho coby prezidenta nepodrazili, republikáni přece jen měli Nikki Haley jako alternativu, ale v primárkách v patnácti státech uspěla jen jednou. Z dalších předvolebních aktivit tedy odstoupila s tím, že Trumpa podporovat nebude.

Svět sleduje to absurdní divadlo s napětím a úžasem, pro nás Evropany je to podívaná o to poutavější, že se obnovilo to, co tu už třicet let nebylo, totiž ohrožení ruskou válečnou mašinérií a hlavně – ruským politickým tlakem. Bezprostřední vojenská hrozba je nejspíš iluzorní, ale tlak je cítit zřetelně. Na výsledku voleb záleží, co se začne dít po 20. lednu 2025, kdy se nově zvolený prezident ujme úřadu. Síly obou starců jsou vyrovnané, predikce nemají smysl. Spekulovat můžeme o variantách, jak se bude jeden nebo druhý vůči ruskému tlaku chovat. Většinová média mají zato, že by Trump šel Putinovi na ruku. Realita je ale taková, že za Trumpa k žádným ústupkům nedošlo, kdežto agrese vůči suverénnímu evropskému státu se Putin odvážil za Bidenovy administrativy krátce po tom, kdy Biden dovolil americké armádě ostudně utéct z Afghánistánu.

Naše politická scéna bude volební půlrok pozorně sledovat. Bylo by dobře, kdyby se reprezentace zdržela okatého fandění, oni starci dovedou být mstiví a ať vyhraje ten nebo onen, půjde do druhého volebního období a nebude mít důvod brát si servítky. Jakpak se asi zachová naše proputinovská, respektive neutralitu propagující sestava?

Na Slovensku je to jasné, tam Ficova skvadra dokonce živí protiamerickou nenávist, tam o žádnou politiku do všech azimutů nejde: tam je zřetelně vidět, kam „obhajoba národních zájmů‟ vede. Naši neutralisté si vedou opatrněji už proto, že antiamerikanismus u nás není nic moc rozšířený. Možná by rádi podporovali Trumpa, ale v příštím roce se může stát, že líbánky Trump – Putin nenastanou. Trump svoje „vraťme Americe velikost‟ myslí vážně, a Amerika nikdy nebyla veliká tím, že před protivníkem kapitulovala. Trumpovy řeči o tom, že Evropu předhodí Putinovi k sežrání mělo za následek, že už letos dvacet států NATO začne plnit dohodnuté penzum aspoň dvě procenta HDP na obranu. Nestandardní postup, ale výsledek dobrý. Až v Evropě začne zase jít o výsledek a ne o žvásty, „Evropě se vrátí velikost‟… Už aby to bylo.