Tři sta
V rozhovoru s Lidovými novinami uvedl náš velvyslanec u NATO Jakub Landovský, že se na hranicích s Ruskem sejde největší vojsko za desítky let. Česko k němu přispěje brigádou. Cíl je stanoven tak, že hrozbě z východu bude čelit tři sta tisíc aliančních vojáků.
Při vyslovení toho čísla si možná připomenete 300, tolik vojáků hájilo v bitvě u Thermopyl řeckou demokracii před vpádem východních hord. Tentokrát je počet navýšen o tři řády. Uvádím to jen jako zajímavost bez jakéhokoli významu. Samo o sobě číslo nic neznamená. V druhé světové válce, stejně jako v té první, byly v pohyby miliony – dopředu, dozadu i pod zem. Podstatné ale je, že se počty navyšují. Ať se to komu líbí nebo nelíbí, studená válka je tu znovu a napínání svalů je její nedílnou součástí. S trochou cynizmu podotknu, že státy jsou jako mužští i ženské: jakmile přestanou cvičit svaly, ochabnou, ztloustnou, zleniví a jsou jaksi na nic.
Přípravy k obraně nejsou jenom zátěž. Je to vzpruha. Musíte se tomu věnovat a pak je méně času na blbosti. Napadlo mě v téhle souvislosti, když jsem četl, že musíme počítat s přesuny jednotek přes naše území. Přesuny jednotek, ale máme silnice? Po třiceti letech jsme nebyli schopni pohnout s dálniční sítí, vždycky narazíme na vidle vržené ekologisty. Zatím ta soudní podání pět minut před půlnocí kdy vyprší lhůta patřila k půvabům výstavby dálnic v Česku. Není na čase s tím něco udělat? Představte si, že by se bájná třístovka nemohla dostavit k Thermopylám, protože by se v nejužším místě přilepil ke skále aktivista...
