V průběhu týdne se toho stalo hodně. Ve středu hlasoval Evropský parlament o federalizační reformě zakládacích smluv EU. Legrační většinou 17 hlasů při 44 abstencích odhlasovalo toto šestisethlavé těleso vznik evropské vlády s omezeným přístupem členských (pořád ještě nominálně) států a zrušení práva veta prakticky ve všem. Obšírně o tom píše zde na Psu Tomáš Břicháček v článku Nepoučitelní, nenapravitelní a stále více radikální, není to ani měsíc, co článek vyšel. Odezva médií byla nulová. Pro zrušení suverenity České republiky hlasovali samozřejmě všichni tři pirátští europoslanci, Kolaja, Gregorová a Peksa a Radka Maxová, přeběhlice z ANO do ČSSD. Dokonce i Luděk Niedermayer projevil tolik soudnosti, že pro superstát Evropa nehlasoval, zdržel se, s ním i Dita Charanzová, u té se to dá pochopit, když je místopředsedkyní EP. Polčák za Starosty nebyl přítomen, stejně jako Martina Dlabajová za ANO. Všichni ostatní hlasovali proti. Jak se říkávalo na Svobodné Evropě, když komunisté rdousili demokracii v Československu: pamatujte si ta jména.

Důvod nezájmu o tento šílený výsledek mi přijde též šílený: že prý Evropský parlament je bezzubá instituce a výsledek že nemáme brát vážně a netřeba se o to starat. Rozhodnutí že prý je na grémiu členských států a tam platí právo veta. Jenže si pamatujme, že Andrej Babiš nás svým souhlasem v pozici premiéra České republiky uvrtal do Green dealu. O zmužilosti našich reprezentantů v Bruselu je spousta důvodů pochybovat. Nějak se mi nedaří zapomenout na pocit hanby z toho, jak europoslanec Guy Verhofstadt kvůli vetu na zasedání EP ve Štrasburku pokořil premiéra Fialu a ten nebyl schopen… ničeho, tečka. Připomeňte si to zde.

Co k tomu dodat?

Vize o silné jednotné Evropě přitahuje jako lampa v noci mouchy. Ano, bylo by skvělé, kdyby se silná jednotná Evropa s efektivní vládou, moderním produktivním průmyslem, oslňující základnou vědy a inovací a odstrašující vojenskou silou vrátila do první ligy. To se ale nestane tak, že se dnešní slabé státy bez významné produkce čehokoli, s vědci rozutíkanými po světě a bez armád vzdají zbytků suverenity. Příklad ze současnosti: Momentálně geografická Evropa čelí Rusku. Politická Evropa ale není ani schopna dodat Ukrajině dostatek dělostřeleckých granátů, protože jí nepřipadají dost ekologické. A za téhle situace plácáme dohromady sněhuláka s nápisem Velmoc Evropa?

Bezvýznamné hlasování bezvýznamné instituce? To je ale zavedený princip. Zde hlasování. Pak mezinárodní dohoda. Pak tohle a pak zas ono. Odborně se to jmenuje „pochod institucemi‟. Funguje to. Dovedlo to Evropu do stavu, v jakém se nalézá.