Poslední dny se nesou ve znamení náznaků naděje na ukončení války Ruska proti Ukrajině. Podle agentury TASS (zde) je neutralita Ukrajiny a její ustoupení od úmyslu vstoupit do NATO pozice, na které se obě strany nejvíce přiblížily – říká ruský vyjednavač Vladimír Medinskij. Teď jde podle něho o doladění záruk bezpečnosti Ukrajině stojící mimo NATO.

Je třeba být obezřetný před těmito formulacemi. Zatím totiž Rusko stoprocentně prohrává propagandisticky. Vladimír Putin sice může promlouvat na stadiónu před osmdesáti tisíci nadšenými Rusy, zbytek světa ho však odmítá, nebo je přinejmenším chladný – ani Čína neprojevuje žádnou vřelost.

Pokud jde o vstup do NATO, takzvaná nabídka šla od USA a Polska v roce 2008, ale už tehdy byly zejména Francie a Německo proti. Konala se společná cvičení, nicméně nedělo se nic, co by sebeméně ospravedlňovalo vpád dvousettisícové armády. Prezident Zelenskyj ostatně už dříve oznámil, že Ukrajina na vstupu do NATO netrvá. Strašák jménem NATO je pro Putina jen prostředek, jak bičovat nacionalisticky laděnou ruskou duši.

Neutralita je nesmírně ošidný pojem. Kdyby byly všechny státy světa neutrální, mohly by se zrušit armády, meče by se překovaly na rádla a nastolil by se ráj na zemi. V Evropě máme šest neutrálních států: Finsko, Irsko, Maltu, Rakousko, Švédsko a Švýcarsko. Každý z nich má pro neutralitu specifické důvody. Speciálně nás může zajímat Finsko a Rakousko: oba státy byly přemoženy Sovětským svazem a po válce získaly neutralitu proto, že si z nich SSSR udělal nárazníkový stát a fungovaly jako ten příslovečný most na Západ: Finsko bylo do značné míry politicky Moskvě podřízené, proto má finlandizace tak nepříjemné konotace.

Má Ukrajina reálnou naději na neutralitu? Podle ruské představy by musela být tzv. demilitarizována, tedy musela by se zbavit možnosti obrany. Jakou by měla beze zbraní záruku před opakovaným vpádem, když ji Rusko napadlo vyzbrojenou? Tři vedoucí váleční zločinci současného Ruska, Putin, Šojgu a Lavrov, soustavně a ve všem lhali a pro jakékoli jiné než silové jednání jsou absolutně nevěrohodní. Americký senát označil Putina za válečného zločince ve své jednomyslně schválené rezoluci. Jakou váhu má slovo tohoto člověka? Nedotknutelnost hranic Ukrajiny takzvaně garantovaly mocnosti USA, Británie a Rusko v roce 1994 v Budapešti, kdy se Ukrajina na základě této garance vzdala jaderných zbraní zděděných po rozpadu SSSR. Už anexe Krymu a části Donbasu a Luhansku by USA a Británii měla přimět k zásahu. Nestalo se tak, a ani dnes nezasahují s plnou rozhodností proti agresi hitlerovského typu.

Je tudíž mnoho důvodů k přesvědčení, že teze o blížící se dohodě na bázi neutrality je jen propagandistický tah s cílem označit Ukrajinu za kazisvěta: Vždyť „odmítá plnit minské dohody“ – to je jeden z často užívaných argumentů. Ten ale moc nefunguje propagandisticky, protože nikdo pořádně neví, o čem minské dohody byly. Ale slogan Ukrajina odmítá neutralitu? To by mohla být záminka po povzbuzení mnichovanských nálad, a že jich je Západ plný. Stačí se podívat na počínání Německa. Je to nebezpečné pytlácké oko nastražené lháři a vrahy.