V tajných volbách Robert Fremr získal v senátu těsným poměrem hlasů 36 z 67 hlasujících podporu a stane se tedy z návrhu prezidenta Pavla ústavním soudcem. Spolu s ním získala podporu Veronika Křesťanová (48 hlasů) a Kateřina Ronovská (také 48). Prezident se do senátu dostavil, hovořil tam ve prospěch nominantů a odešel neporažen.

Nominace tedy uspěla, Fremlův škraloup zůstává, vyčistit ho samozřejmě nelze. Principiálně vzato jde o totéž, čemu čelil Petr Pavel. Kdo v určitých profesích chtěl na minulého režimu fungovat, musel sloužit a režim, podobně jako čert, nechtěl svoji službu pořád. Někdy ale ano. Pak přišel a nařídil: udej; potop; zraď přítele. Dotyčný vedl ve všední dny svoje povolání podle svých schopností a podle okolností a když čert přišel a řekl mu „konej‟, pak holt musel zvážit, zda vyhoví a když nevyhoví, sám sebe potopí. Takový byl tehdejší mechanismus.

Ono to nevyhnutelně zajímá čím dál míň lidí. Už čtyřicátníci znají režim jen z knížek a víc je zajímá současný výkon – a ten je jak v Pavlově, tak ve Fremrově případu příkladný. Spíš ale je znepokojující, že Petr Pavel staví nový Ústavní soud z lidí spíše progresivistického typu a když se ho senátorka Kovářová zeptala, kdy bude nominovat někoho konzervativního, odtušil, že jaksi neví co to konzervativismus je. To je smutné přiznání a znepokojivá póza, když předstírá, že netuší oč jde. Americký Nejvyšší soud například zrušil nadržování černochům a hispáncům v neprospěch „bělochů‟ a asiatů, to je příklad rozhodnutí, jaké bývá charakterizované jako „konzervativní‟ a pozná se podle toho, že odpovídá nápovědě úsudku: kritérium mají být nadání a píle, nikoli barva kůže.

Nestrašme dopředu, jak je to ve skutečnosti se pozná podle konkrétních rozhodnutí Ústavního soudu.