30.11.2022 | Svátek má Ondřej


Proč jsem podpořil happening

22.5.2009

K politickému dění se vyjadřuji dvacet let a nikdy jsem se nepřiklonil k žádné straně, k žádnému hnutí nebo iniciativě, protože jsem věřil, že to odporuje etice politického komentátora. Jeho povinnost je sledovat události, interpretovat je, upozorňovat na souvislosti a hlavně - být kritický, a tím hájit zájmy veřejnosti.

Poprvé jsem vybočil z tohoto pravidla. Upřímně si myslím, že se naše země ocitá na osudné křižovatce. Žili jsme dosud v příjemně euforické atmosféře vyvolané pádem železné opony. Stali jsme se členy NATO, zásadně důležitá věc! Právě tak je důležité, že jsme vstoupili do Evropské unie. To byl přece jeden ze zásadních revolučních cílů roku 1989, návrat do Evropy, vzpomeňme na ten plakát, se stěnou a žebříkem!

Jsem hluboce a zásadně přesvědčený, že Klausův euroskepticismus principiálně škodí zájmům České republiky. Nemáme v žádném směru výsadní postavení Švýcarska nebo Norska, nepatříme k "tradiční Evropě". Jsme pořád ještě nováčky a celá naše ekonomika je na Evropě závislá. Zatím jsme těžili ze "hry na rovnoprávnost", že jsme "totéž" jako Francie nebo Anglie. To je groteskní iluze. Snažme se, abychom byli na úrovni Nizozemí, Belgie nebo Dánska, tedy zemí odpovídající naší zemi rozlohou a počtem obyvatel. Strategie kooperace je pro nás zásadně důležitá.

Hra na "rovnoprávnost" vyvolaná porevoluční celokontinentální euforií může snadno skončit. Paroubkovo vlastizradou zavánějící torpédování vlády v době předsednictví Unie nám dlouhodobě ublížilo, snížilo naši váhu a věrohodnost. Klaus neudělal nic pro to, aby tuto zoufalou škodu napravil, ba naopak, dělá všechno pro to, aby škody zvětšil. Je to vzdělaný a ušlechtilý muž a jeho projevy jsou jemné. V historické praxi důsledky takových projevů bývají drsné. To, co Klaus dělá, vede k rozkolu, k odštěpení a odcizení. On a jeho příznivci hovoří o "českých národních zájmech".

Nevidím silnější český národní zájem než kooperace s Evropou, ztotožnění s jejími principy.

Řeči o tom, že "Lisabonská smlouva je něco jako nacistický Protektorát", mě hluboce pobuřují a uráží a zásadně s nimi nesouhlasím, odmítám je a zavrhuji jako tu nejhrubší politickou podlost. Nechápu, jak někdo tak vzdělaný a kultivovaný jako Václav Klaus může něco podobného zaštiťovat. On sám samozřejmě nikdy nevysloví podobnou zrůdnost. Má na to svoje lidi, svoje poskoky. Je mi upřímně líto, že si tak počíná. Setkal jsem se s ním několikrát osobně, hovořil s ním, vážím si ho a v mnohém ohledu obdivuji. V jeho vztahu k zelenému aktivismu se s ním ztotožňuji, jakož oceňuji jeho zásluhu o vybudování standardního politického systému v naší zemi, v době, kdy Václav Havel spřádal lunatické vize o nepolitické politice. Jeho nacionalismus a s ním spojený populismus však nemohu přijmout a to je důvod, proč jsem podpořil akci, která vyvrcholila happeningem na Pražském hradě. Nevěřím, že Klaus změní svůj východní kurz o půl čárky na západ. Ale pokud se mé vize dalšího vývoje po Paroubkově vítězství v podzimních volbách naplní, musel bych si vyčítat že jsem málo udělal. Jsme zase na rozcestí a Klaus nás vede na špatnou stranu.
Nemohu k tomu mlčet.