Výrazným rozdílem 58:42 (skoro milion hlasů) zvítězil v prezidentské volbě Petr Pavel nad Andrejem Babišem. Vítězství bylo očekávané každým, kdo se spoléhal na průzkumy voličských preferencí, a tentokrát se odhady pozoruhodně blíží konečnému výsledku. V následujících dnech se budeme ptát, jak se stalo, že zvítězil muž, který je v politice nováčkem a jeho jméno znali jen specialisté zaměření na vojenskou politiku. Tento politický no name porazil nejvýraznější postavu české politiky od doby, kdy z ní odešel Václav Klaus a kdy Miloš Zeman v ní nominálně zůstal, ale figuroval v ní už jenom zahnívající relikt minulosti.

Dojmy jsou čerstvé a proto budeme nejdřív srovnávat kampaň obou soupeřů. Petr Pavel vsadil na uklidňující slogan zdůrazňující klid a řád, kdežto kampaň Andreje Babiše byla divoká a útočná. Přesáhla i hranice snesitelnosti, když Babiš vyvolal mezinárodní aféru a Miloš Zeman ji musel hasit. Z tohoto tohoto srovnání bychom snadno odvodili, že veřejnost si přeje zklidnění a přeje si vůdce, jemuž uvěří, že se o zklidnění zasadí.

Něco na tom bude, nicméně jsou tu i jiné faktory. Nelze zapomenout na to, že Babiš je figura sice výrazná, ale pro velkou část veřejnosti nepřijatelná. Dlouhodobé odhady mu přisuzují 30% stálých příznivců. Musel stihnout dalších 20% plus jednoho voliče, aby zvítězil. Jak postupovala kampaň, bylo zřejmé, že se Babiš snaží získat hlasy onoho milionu voličů, jimž propadly hlasy v parlamentní volbě. Toto je zásadní moment, k němuž se budeme vracet: podaří se Babišovi odříznout se od bolševiků a nácků a putinovců a hrát malou domů se svými třiceti procenty voličů fascinovaných heslem BUDE LÍP? Pro příští parlamentní volby mu to může zajistit významnou pozici, tím spíš, že soudce Šott odstřihl letitou visačku trestně stíhaný politik z jeho šosu. Anebo se stane hlavou vznikajícího politického bloku vymezeného proti evropskému Západu a pod heslem vlastenectví strkajícímu hlavu do ruské ohlávky? V sobotu 28. ledna toto neodhadneme. Můj tip je, že Babiš odhodí vrábelovce a trikoloru stejně snadno, jako hodí Jezulátko do koše, a obrátí se tím směrem, odkud tečou unijní dotační prachy jeho Agrofertu. Mohu se ale mýlit. Jako mnohokrát.

Vážně, teď nevážně
Stáli jsme na rozcestí a uvažovali, zda volit Losnu nebo Mažňáka. Taková volba, to je vážná věc… nebo nevážná? Každopádně k ní dodám několik nevážných postřehů.

Ať zvolíte tak nebo onak, ať to tam hodíte Losnovi nebo Mažňákovi, je to vaše volba, dobře víte, proč jste to udělali a buďte se svou volbou spokojeni. Přispěli jste k tomu, aby byl svět lepší a je jedno, zdali váš kandidát uspěl nebo neuspěl. Vy jste ho volili, udělali jste správně a pokud neuspěl, je to jeho chyba, že nepřesvědčil víc lidí.

Spousta lidí volilo jinak než vy, v tomto případě opačně než vy, v tomto typu volby to jinak ani nejde. Některé možná osobně znáte, jsou to namnoze i lidi z rodiny. Třeba jste se i pohádali. Pánbůh nás obdařil mnoha schopnostmi. Patří mezi ně umění hněvu. Možná jste si ho i vyzkoušeli. Zkuste ale něco jiného: jistě je ve vás schopnost shovívavosti, pánbůh ji aspoň v malé míře poskytl každému. Je to rostlina, která pod vlivem hněvu chřadne, až hyne, málokdy ale zahyne úplně. Když hněv opadne, shovívavost se rychle vzpamatuje. Úsměv tomu pomáhá.

Po nějaké době, až shovívavost zvítězí a vy dokážete s těmi druhými žít bez mračení, zkuste porozumět, proč volili jinak než vy. Jaké důvody je k tomu vedly. Oni na oplátku mohou přemýšlet, co vedlo k vaší volbě vás.

Když tohle začne fungovat, pak ano, pak bude svět opravdu lepší bez ohledu na to, jestli vyhrál Losna nebo Mažňák.