Migrační pakt po devíti letech jednání prošel Evropským parlamentem a najednou se všichni vzpamatovali. Je to téma hlavně pro Tomia Okamuru: kromě odchodu z EU a NATO by neměl bez migrantů téma. Občas sice zabrousí i jinam – mimořádně půvabný je jeho pojem „covidový fašismus‟. Copak že to je? Podle Okamury je to politika Andreje Babiše v době covidové epidemie. Nicméně, migraci má takříkajíc Okamura v referátu a je to hlavní palivo do jeho motoru.

Na tiskové konferenci vyzval v úterý ministra Rakušana, aby na chystaném zasedání rady ministrů EU hlasoval proti paktu a může se – podle něho – při tom opřít o postoje dalších zemí visegrádské čtyřky. Ponechme stranou, že na zmíněné radě neplatí právo veta a Rakušanovo formální „ne‟ by na výsledku nic nezměnilo. Pokud se mělo s paktem něco udělat, tak se to nemělo dělat na tiskovkách, eventuálně na náměstích, ale politickou prací v Bruselu. Okamurův europoslanec Ivan David není, pravda, nejvlivnější figura europolitiky… Efekt ale přece jen Okamurova výzva mít bude, totiž osobní zviditelnění.

Což nic nezmění na faktu, že migrační pakt je problém. Je to s ním podobné, jak s nebožkou evropskou ústavou. Tu bylo nutno vyhodit dveřmi, aby se vrátila oknem v podobě Lisabonské smlouvy. Stejně to dopadlo s kvótami. Migrační pakt nepopiratelně a fakticky kvóty obsahuje a jakési „ukrajinské výjimky‟ jsou jen těšínská jablíčka na uklidnění veřejnosti. Čarování s pojmy a pokoutní tlačení nepřijatelných řešení jen posiluje demagogy, kteří ničím pozitivním nedovedou přispět a zaplevelují veřejný prostor. Problém se paktem neřeší a jen se jím zvyšuje napětí uvnitř společenství. Schengenský prostor má už teď trhliny a půjde-li to tak dál, můžeme se s ním rozloučit a budeme jen vzpomínat na volné cestování bez buzerace na hranicích. Což bude ještě ten nejmenší z mnohých dopadů v předvídatelné budoucnosti.

Okamurovi nicméně pro tentokrát přiznejme přece jen něco kladného. Jeho pojem „covidový fašismus‟ je další navýšení laťky v soutěži o politickou nehoráznost.