V progresivistickém slovníku patří slovo „diskriminace“ do hlavního zásobníku, hned vedle inkluze, diverzity, rovnosti a pojmu „právo“ ve stovce variacích, zpravidla pak ve smyslu „nárok“. V poslední době se s ním cvičí v souvislosti s manželstvím pro všechny – to je mimořádně úspěšný reklamní slogan, kterým úzká skupinka interesentů prosazuje svůj zájem. Že prý jsou stejnopohlavní dvojice diskriminovány, jelikož nemohou uzavřít manželství a tento akt je vyhrazen dvojici muž – žena.

Slogan záměrně odvádí pozornost od podstaty věci. Ta se vyjeví v ostrém světle, když si položíme jednoduchou otázku. Jak je to s mateřstvím a s rolí matky? Je to diskriminace, že je mateřství vyhrazeno ženám? Že tedy muž, který se cítí býti ženou a třeba by i podstoupil operace a hormonální kúry a změnil jméno, prostě matkou není a stát se nemůže, jelikož mu není umožněno přírodou porodit dítě?

A naopak, je to diskriminace, že žena nemůže oplodnit jinou ženu a stát se otcem, třebaže chodí v kalhotách a podstoupí operaci a hormonální kúru a nechá si říkat pane?

Pokud je v tomto světe vševládnoucího relativismu hodnot něco jednoznačné, pak to, že matka musí mít dělohu a otec odpovídající zařízení, a kdo takto vybaven není, matkou potažmo otcem se stát nemůže.

Ano, můžeme povykovat, že jde o diskriminaci. Už proto, že je dnes možné vše, pokud je to dost absurdní, realitě vzdálené a působí to dost zajímavě a pokrokově. Pak ale se přestaňme bavit o čemkoli. Prohlásit tedy můžeme cokoli, nicméně princip pohlaví, princip přenosu genetické informace z elementu samčího do elementu samičího tvoří základ živé přírody.

No a od něho je odvozem civilizační útvar zvaný manželství – je to zákony daná úmluva o tom, že se přenos genetické informace bude těšit speciální ochraně a podpoře, jelikož přenášení informace je pro společnost prospěšné.

Uzákonit se samozřejmé dá všechno a období od roku 1948 do 1989 nás poučilo, co všechno lze uzákonit. Osobně se domnívám, že i tato nátlaková akce nakonec k „manželství pro všechny“ povede, jelikož „to jinde mají taky“. A zde prorokuji a chci se vsadit s kýmkoli, co bude dál: masivní útok na školský systém pod hlavičkou „sexuální výuky“ a brzy nato někdo přijde s myšlenkou kvót do vedoucích funkcí. V obsazování do filmových rolí už kvóty máme (jinde mají, k nám to jistě přijde též), copak můžeme strpět, aby se do vedoucích konsorcií dostávali lidé jen tak živelně, nedejbože na základě nějakých znalostí a výsledků práce?