Odchod slabé ministryně
Christine Lambrecht odstupuje z postu německé ministryně obrany. Dlouho se na ministerstvu neohřála, nastoupila 8. prosince 2021. Bylo by nespravedlivé jí naházet na hlavu katastrofální stav německé branné moci. Hned po nástupu přispěla k vyslání německého kontingentu do Litvy a přispěla k rozhodnutí zakoupit letouny F-35 a vrtulníky Chinook za 5 miliard euro. V květnu téhož roku vedla politická jednání jež vedla ke změně ústavy, aby bylo možno vzít půjčku v řádu 100 miliard euro pro vybudování armády. V dnešní době ale ani to nestačí a ministryně se musela poroučet. Odborní pozorovatelé připomínají, že až do pádu železné opony hrála německá armáda zásadní odstrašující roli, ovšem od devadesátých let se přešlo na stav podobnému tomu u nás, kdy se rozvíjely jenom expediční síly nasazované v zahraničí.
Zkrátka, s hrozbou namířenou proti vlastnímu území se nepočítalo, natož aby někdo připravoval ofenzívní operace. To vše je známý fakt, nicméně abdikace ministryně Lambrecht to názorně připomíná. Jádro putinovské propagandy přebírané i našimi mírotvůrci se totiž odvolává na údajnou hrozbu ze strany Západu. Do této lživé kampaně spadá i poslední výzva Mír a spravedlnost formulovaná Matějem Stropnickým, Janem Kavanem a Václavem Hořejším. Na tuto notu naladil horkou fázi své prezidentské kampaně i Andrej Babiš, který se ke kolaborantskému politickému proudu v Česku tímto přihlásil. Je to založené na nejnestydatější lži, jaká kdy zněla evropským prostorem od Hitlerovy psí smrti. Není a nebyla tu žádná hrozba, Západ žil v blažené iluzi trvalého míru a kolébal se ve víře, že zvítězil rozum. Byl to omyl, Christine Lambrecht odchází, možná dokonce tak trochu jako obětní beránek za viny, které nejsou její. Ruský válečný zločin změnil dobu a výměna odpovědných osob je toho logický důsledek.
