24.4.2024 | Svátek má Jiří


O žabách a žabičkách, dálnicích a odlévání zvonů

29.3.2024

Na můj úvodník Co mě naposledy vytočilo mi odpověděl pan Petr R. Manoušek. Abych vám ušetřil čas a nemuseli klikat na odkaz, stručně povím, oč v úvodníku šlo. Reagoval jsem na malé video zhlédnuté na Twitteru. Zachycovalo, jak Holanďané během dvou dnů vybudují podjezd pod dálnicí. Pan Manoušek má s Holandskem osobní zkušenosti a dovolím (on též dovolil) si jeho mail široce ocitovat:

Váš dnešní článek o tunelu pod dálnicí v Holandsku mohu potvrdit, že to není žádný podfuk, ale poměrně běžná praxe. V Holandsku totiž pracuji už 22 let - od doby, kdy moji zvonárnu na Zbraslavi zničila povodeň v srpnu 2002.

Protože můj dům z r.1658 stojí u původního soutoku Berounky s Vltavou (tj. na nejnižším místě), prošly mi tehdy domem 4 m vody a výrobu zvonů jsem musel zastavit. Vyslechl jsem si tehdy desítky slibů pomoci od všech možných institucí, jenže nikdo nehnul ani prstem. Zato mi pomohli přátelé z holandské zvonárny, kteří místo slibů a radosti z úbytku konkurence mi přinesli klíče od své zvonárny s naprosto nezištnou nabídkou dočasného azylu. Já i oni jsme si tehdy mysleli, že za dva-tři-čtyři roky zase svou dílnu obnovím a mezitím budu své zvony odlévat v jejich dílně v holandském Astenu. Jak je ovšem v Čechách zvykem, dočasnost trvá obvykle navždy. První roky na Zbraslavi zcela chyběla protipovodňová ochrana, takže v r.2006 jsem měl vodu na dvoře i v domě znovu. Někdy kolem roku 2010 dostavěli „ochrannou“ zeď a když v r.2013 přišla opět velká voda, zeď se projevila jako nefunkční a já jsem chodil v domě ve vodě potřetí. Kvůli tomu nejde stavbu proti povodni pojistit a bez pojištění v památkově chráněném domě zase nedostanu povolení k obnově dílny - kruh se uzavírá. Kvůli tomu tedy stále jezdím 1-2x měsíčně 850 km do holandské zvonárny stavět a odlévat své zvony, které pak hotové vozím zpět do Čech.

No a mezitím sleduji život v Nizozemském království, do něhož také patří již zmíněné opravy dálnic. Probíhá to následovně : poslední auta projíždějí místem opravy v pátek navečer, když už je na místě veškerá technika. Pak se dálnice uzavře (samozřejmě s předem stanovenou objíždkou), okamžitě nastoupí bagry a pracuje se nepřetržitě přes noc i den až do nedělní noci. Pokud tuto cestu používáte jen ve všední dny, v pondělí ráno nepoznáte, že se tam něco dělalo. Nejdelší uzavírku jsem zažil před několika lety : trvala celých 5 týdnů, jednalo se ovšem o kompletní rekonstrukci a obousměrné rozšíření dálnice od Eindhovenu až na belgické hranice směrem na Antverpy v celkové délce 26 km. Já bych v Čechách za tuto dobu neměl ani stavební povolení na kůlnu...

Prostě to funguje a podobných příkladů bych z této země mohl uvést více. Pracují zjevně velmi efektivně a nemají tak rozbujelou administrativu. Jo a ještě jedna důležitá věc : stále tam platí podání ruky jako smlouva. Já jsem s Holanďany za více než 30 let nikdy nepotřeboval žádnou písemnou smlouvu, přitom máme za sebou i velké mezinárodní projekty.

Dodatek od Astona

Proč se jeho svědectví dovolávám?
To co popisuje jako praxi v Holandsku za dobu mého života nikdy nebylo za žádné vlády, ani komunistické, ani nekomunistické. Česko je nefunkční stát a každá vláda, místo aby hledala nápravu, jen utahuje šrouby. Soupeření politických subjektů o přízeň voličů je pro část veřejnosti poutavá podívaná. Praktické vyznění to nemá. Nikdo se neodváží oklestit pravomoci všech těch žab a žabiček na prameni: každý z institucí oprávněných hodit do projektu vidle to dělá v zájmu ochrany něčeho a ve prospěch něčeho a pro obecné dobro. Pro příklad nemusíme chodit daleko – když už hrozilo, že začne působit nový stavební zákon přišla nová vláda Petra Fialy a zrušila ho na nátlak starostů, kteří by přišli o část své zakazovací agendy. Andrej Babiš slíbí svým voličům cokoli, ale až zvítězí ve volbách, taky se neodváží do klubka zmijí sáhnout. Je propletené, zahnízděné, utvářelo se desítky let přes všechny režimy. Je nezničitelné.

A co je nejhorší: o této nejhorší společenské chorobě, o nefunkčnosti státního stroje, se vůbec nemluví. Ne snad, že by se nesmělo, že by zasahovala cenzura: o vrozené vadě se nemluví, protože se s ní nedá nic dělat.

Aston Ondřej Neff