24.4.2024 | Svátek má Jiří


Nezájem jako šťastná okolnost

21.3.2024

Nedozvěděli jsme se, kdo poradil Petrovi Fialovi jet do Německa a nafilmovat se tam s Nutellou, asi by se dalo dohledat, kdo měl nápad zmařit (zatím) dva dny parlamentního jednání plácáním vzájemných invektiv pod záminkou toxicity soukromého mailu Andreje Babiše. Fraška začala už tím, že první den nebyla puštěna opozice ke slovu a následoval druhý den až do noci. Co tyto řádky píšu, ještě to neskončilo.

Z „hard talku‟ Marie Bastlové se dalo vyrozumět, k čemu vše směřuje. Expertka na tvrdé rozhovory nejdříve grilovala Karla Havlíčka, a byl to opravdu hard talk, až by prokurátor Urválek zatleskal. Jen palečnice chyběly a bylo by z toho Kladivo na čarodějnice. Následujícího dne nastoupil Jan Lipavský a v peřinkách vlídných otázek mu byla dána příležitost vysvětlit smysl toho všeho: v závěru má být předložena rezoluce ve smyslu něčeho, co všichni dobře víme a vláda soustavně dělá a v zásadních otázkách ji Babišovo ANO nebrání: podporovat Ukrajinu a posilovat schopnosti obrany. Kdo bude hlasovat proti nebo se zdrží, bude zrádce národa v Chotěboři a okolí, až po Aš. Kdo to vymyslel je fakt génius, že by měl dostat vyznamenání řádu Nutelly s dubovými ratolestmi.

Kdyby to byla jenom pitomost, stálo by to za mávnutí rukou a jít pryč. Ale ono je to dráždění hada bosou nohou. Tahle „hra na hrdiny‟ už velkou část veřejnosti dráždí a může se snadno dojít k tomu, čemu se odborně říká radikalizace. Ta slavná chystaná (zatím chystaná) rezoluce připomíná to prohlášení o loajalitě ze slavného románu Josepha Hellera Hlava XXII., které musel podepsat každý, kdo si jde s miskou pro oběd.

Kdybych byl petiční typ, založil bych petiční arch s úpěnlivou prosbou: máte dva roky za sebou, přestaňte řešit pitomosti a všimněte si, co lidi zajímá. Babišův mail, ale ani Jan Lipavský to nejsou. Mimochodem, všimněte si, že největší diplomatický úspěch – a je to velký úspěch světového formátu bez uvozovek – což je zorganizování nákupu munice pro Ukrajinu mimo Evropu paralyzovanou Green Dealem a progresivismem, tento úspěch šel mimo vládní strukturu Fialova Kabinetu.

Tolik k problému, kdo je největší bezpečnostní hrozba Česka: akční neschopnost, pozérství a prázdné žvanění. Pro vládu je velké štěstí, že vše proběhlo za naprostého nezájmu veřejnosti. Když se někdo chová trapně, je dobře se dívat stranou.

Aston Ondřej Neff