Je možné, že jsem se toho dne počural, ne-li hůř, byly mi necelé tři. Zato si pamatuju o dvacet let později… To mi jednou půjčil kamarád auto s autorádiem, to byla tenkrát naprosto nikoli samozřejmost. Tak tedy jedu, zapnu rádio, a někdo tam něco povídal, jak je ten střední stav páteří společnosti a ti naši rolníci jak je třeba je milovat a opečovávat. Nevěřícně jsem to poslouchal a doteď si živě vybavuju, jak mě napadlo: co to ten člověk povídá? Vždyť ho zavřou! A co ten redaktor rádia? S ním zametou jak tajtrlíkem. Byl jsem tenkrát při studiích v rádiu zaměstnaný (a však s námi všemi do roka a do dne zametli jak s tajtrlíkama s výjimkou pár těch, kdo byli ochotni jim v tom pomáhat). Poslouchal jsem tedy a kroutil hlavou, dokud to neskončilo a hlasatel oznámil, že jsme slyšeli projev Klementa Gottwalda z roku 1947.

Jo, jo, byl to taky jubilejní rok, ten 1968 a během něho jsem si často opakoval, dokonce s jakousi pýchou, že jsme ten nesmysl snášeli dvacet let a poslali jsme ho do kytek.

Dlouho jsem si to neříkal.

Byl ten závěr týdne ve znamení výročí, Ukrajina, únorový puč. Oběť Jana Zajíce kulaté výročí neměla, ale na den to klaplo. Zajímavé: všechna tři mají společného jmenovatele Rusko. Fascinuje mě, jak to pokračuje. Diskuse pod mými úvodníky z důvodů duševní hygieny nečtu, ale maily ano a udivuje mě, jak po tom všem co se stalo a děje a zřejmě bude dít, jak po tom všem tolik lidí k Rusku tíhne. Ta přitažlivost trvá a politická síla se formuje. Zatím to nevypadá nijak hrozivě. Ale tak je to vždycky, do jistého momentu jsou ti Gottwaldové komické figury. Pak se něco stane a lidi se přestanou smát.

Proto s takovým neklidem vnímám patlácké počínání Fialovy vlády. Čekal bych, že v této situaci doslova existenciálního ohrožení si stanoví priority: bydlení; infrastruktura; energetika;školy; zdraví… řeší televizní radu, aby měla svého ředitele a změnu zákona valorizace penzí. Přičemž ty výše zmíněné priority čekají hlavně na změny přístupu a zjednodušení schvalovacího procesu. Proč má schválení elektrárny trvat jedenáct let? Proč nechala zrušit stavební zákon a jiný nenabídla? Proč musím držet účetní abych zaplatil DPH a ona musí třikrát ročně na školení, aby se coby profesionál v tom vyznala?

Tenkrát v tom osmašedesátém roce jsem byl mladý třiadvacetiletý pitomec, plný důvěry v budoucnost. Co se pitomosti jsem se nezměnil, jenom ta důvěra zmizela. Tenkrát jsem se hodně zajímal o osmačtyřicátý, četl knížky, hovořil s pamětníky, ty chyby tehdejší Benešovy reprezentace byly zjevné. A dnes?

Mám z toho všeho hodně nepříjemný pocit, že ti lidé nevědí, která bije.