Naše pozice ve věci jádra je jasná. Poté co jsme zamázli tendr na dostavbu Temelína se rozhodlo postavit nový blok v Dukovanech. V soutěži o dodavatele jsme vyzvali tři firmy, americkou, francouzskou a korejskou, přičemž jednu jsme vyřadili hned s tím, že se bloky budou stavět čtyři. Ano, důvodů proč si z toho dělat legraci je mnoho, do Prahy přijel francouzský prezident Emmanuel Macron, abychom věc začali brát vážně a stavbu zadali Francouzům.

Teď ale už úplně vážně. Obnova jaderné energetiky je agenda technická, ekonomická a převážně politická. Čtyřicet let se jaderná energetika v Evropě dusila, Německo uzavřelo tři skvěle fungující jaderné elektrárny loni a Francie nechala flotilu svých jaderek skoro vychcípat na nedostatek údržby. To proto, že Evropa vesele budovala obnovitelnou energetiku ze slunce a větru poháněnou ruským plynem. Jarmark ukončila válka na Ukrajině. Čtyřicet let utloukané a sabotované technologické a vědecké odvětví se ale nevzpamatuje ze dne na den, už proto, že není dost lidí na realizaci – i ta relativně nejméně náročná úroveň je pořád ještě vysoce a speciálně kvalifikovaná. Z toho všeho selský rozum usoudí, že k obnově jádra je třeba se v Evropě spojit s evropským partnerem a z toho vychází v úvahu Francie jako jediná schopná jádro definitivně prosadit. Ten zápas zdaleka neskončil a potrvá dlouho. Ve hře jsou stamiliardy (počítáno v eurech), které potečou jinudy, pokud zvítězí rozum, tedy jaderná energetika, oproti fantasmagoriím s „chytrými sítěmi“ rozvodu elektřiny z občasných zdrojů energie. K překonání těchto sil bude třeba velkého „politického výtlaku“, jak se v poslední době hezky říká.

Emmanuel Macron za svoji (dokonce státní) firmu EDF otevřeně lobboval. Snad se dozvíme, proč se nepotkal s Andrejem Babišem coby šéfem nejsilnější politické formace v zemi a pravděpodobným budoucím premiérem. Pokud volby v Česku dopadnou předvídatelným způsobem, Macron (druhý mandát mu vyprší v roce 2027) bude pokračovat v jednání a spolupráci právě s Babišem. Na to měl myslet, když se objímal v Petrem Fialou.

Dalším důležitým tématem byla samozřejmě Ukrajina. Francouzský prezident zde opakoval tezi, že Ukrajina nesmí prohrát. Silně si za ní stojí, proto vypustil pokusný balónek, ideu účasti aliančních vojáků na ukrajinském území. Možná to je důvod, proč si nepustil „svého přítele‟ Andreje Babiše k tělu, kvůli jeho nadbíhání putinovské páté koloně a snílkům, kteří bájí o neutrálním Česku jako mostu mezi Východem a Západem.

Mohl se pokusit ho přesvědčit o tom, co je mu zřejmě jasné: prohra Ukrajiny se rovná prohře Západu jako takového. Na světové scéně Západ vystupuje jako slabý hráč oslabený vnitřní nejistotou a zaměstnaný pošetilostmi, které „zbytek světa‟ se šesti miliardami obyvatel nechápe. Kdyby to tak nebylo, jacísi Hútiové by si nikdy netroufli ochromit námořní zásobovací trasu do Evropy: výsledek se projeví i v peněženkách našich chcimírů.

Proto je důležité přestat svět poučovat o lidských právech a začít jednat racionálně, což v první řadě znamená obnovit hospodářskou a vojenskou sílu. Ten někdejší „třetí svět‟ je dnes nejdůležitějším světem a ten rozumí jen síle, ničemu jinému.

I to je součást poselství, se kterým přijel Emmanuel Macron do Prahy.