Většinou 98 ku 72 hlasů jednotné opozice prošel v prvním čtení vládní balíček konsolidačního zákona. Projednají ho kompetentní výbory a předpokládá se, že do druhého kola ho koalice pustí až po některých změnách. Prudké debaty se daly čekat, bylo by to dokonce až zrůdné, kdyby se škrty a zvyšováním daní jaksi všichni souhlasili.

Kdybychom měli dosavadní průběh shrnout a ohodnotit, verdikt by byl vcelku přiznivý: pozitivní je to, že se vláda k nepopulárním krokům odhodlala, třebaže se s tím zpozdila s ohledem na prezidentské volby. Nedá se zhodnotit, zda to byl správný kalkul nebo ne, kdyby ale měl na pět let sedět na Hradě Babiš za cenu ušetřených deseti, dvaceti miliard na víc, byla by to krutá cena.

Nejvíce se vládě vyčítají „nedostatky v komunikaci‟. I to je ale pochybná výčitka. Vládních stran je pět s ohromným rozpětím – kdybychom do rozpětí měli počítat i výstředníky v rámci strany, bylo by to opravdu „od Šumavy k Tatrám‟. Chtít od takto rozpažené vlády jednotný hlas a vyjádření s hlavou a patou, to je jako kdybyste čekali, že vás Petr Fiala rozesměje.

Kdo ale zatím podává chabý výkon je právě opozice. Od Okamurova spolku se nedá čekat nic než negace, nicméně voličská podpora ANO roste a ten fakt by v ní měl posílit pocit odpovědnosti. Bohužel je to ale pořád jenom osobní podnik Andreje Babiše a tento muž se nezmůže na nic důvtipnějšího než je tvrzení, že Fiala je lhář a neumí vybírat daně. Před volbami (a vždycky jsme před volbami) ale jde hlavně o nerozhodnuté voliče, ne o stálý fanklub. Ti by rádi slyšeli něco konkrétnějšího, než že „bude líp‟.