Na webové stránce týdeníku Echo 24 se objevila informace, že se 22. ledna, tedy zítra, podepíše v Cáchách smlouva mezi Francií a Německem o úzké spolupráci. Na tuto informaci reagoval náš ministr zahraničí Petříček slovy, že není důvod k znepokojení. Když nás státní činitel ujišťuje, že není důvod k znepokojení, je třeba významně zvýšit ostražitost.

Ta samozřejmě nebude v daném případě nic platná. Smlouva je bilaterární, týká se dvou suverénních států a není zde výjimečná ani pasáž o mezivládní spolupráci – podobnou formu spolupráce máme i my například s Izraelem. Rozumný je i postupný cíl spolupráce, totiž prosadit Německo jako jednoho ze stálých členů Rady bezpečnosti. Prestiž a faktický význam OSN upadl právě proto, že v něm rozhodující hlas mají státy, které jednají natolik v rozporu s Chartou OSN, že by v ní vůbec neměly být. Oázou stability je tedy RB, ale i ta by měla být doplněna o významné mocnosti bez ohledu na to, co se dělo na válčištích před pětasedmdesáti lety – Japonsko a Německo jsou nejbližšími kandidáty.

Tomáš Petříček tedy v televizi ujišťoval, že smlouva neznamená vznik nějakého tvrdého jádra EU, ale jeho slova hned tamtéž zpochybnil pirátský poslanec Mikuláš Peksa a řekl, že smlouva může naznačovat budoucnost části Evropy a kdo že se nezapojí, bude se moci jen dívat, jak to vypadá.

Poslanec Peksa bude muset vysvětlit, jak si to zapojení představuje. To se bude podávat nějaká přihláška? A splňovat kritéria? Plnit kvóty?

Podstatná bude i reakce Bruselu, až se ukáže, zda tato potají ukutaná smlouva byla ukutána s jeho požehnáním, nebo za jeho zády.