Festival přesvědčování přesvědčených
Politické strany pětikoalice svolaly mimořádné zasedání sněmovny kvůli soukromému mailu Andreje Babiše, aby posléze ujistily, že o žádný mail vlastně nejde. V podstatě prý ani ne o to, zdali je Andrej Babiš bezpečnostní riziko, má to být jednání o bezpečnostní situaci Česka. Což je nepochybně téma závažné a aktuální s ohledem na to, že válka je za humny a nezdá se, že by hned tak měla skončit… a bohužel není jisté, že zůstane omezená na ukrajinské území.
Kdo je přesvědčený, že Babiš je bezpečnostní riziko, může být spokojený. Je to jako kdyby si v televizi pustil oblíbený seriál. Kdo naopak věří, že Babiš je skvělá silná osobnost a že mu politici pětikolky házejí klacky pod nohy, protože v okamžiku kdy pánbu nebyl doma vyhráli ve volbách, ten si taky přijde na své. Taky jako v televizní šou, ale na jiném kanále.
Jenže politika nemá být televizní šou a je strašné a odpuzující, že ji jako šou vytváříte. Ať už je to nesmyslné zasedání sněmovny anebo Babišův dialog s kohoutem, odmítajícím zobat laciné ukrajinské zrní, protože dává přednost tomu dražšímu, produkovanému Agrofertem. Mimoděk si vzpomínám na prastarou anekdotu o tom, jak ve dnech SNP vyhnali povstalci esesáky z pastviny, načež se esesáci vrátili a vyhnali povstalce z pastviny, aby pak povstalci vyhnali z pastviny esesáky. Potom přišel bača a vyhnal ich všetých.
Bačo, kde jsi?
Promiňte zoufalý výkřik, fakt si nepřeju žádného Cromwella, aby v parlamentu řekl jste tu příliš dlouho, abyste ještě udělali něco užitečného, odejděte, proboha, odejděte. Ale konec šaškáren, ten si přeji, opravdu přeji.
