Není důvod k tomu, abychom si oddechli – byl to nesmysl fiktivní a ani vteřinu nehrozila jeho realizace. Peníze ovšem téct mohly. Řeč jde o Zemanem prosazovaném kanálu Dunaj – Odra - Labe. Vláda s konečnou platností projekt zamázla prostě tím, že zrušila takzvanou územní rezervu. Už to je obrovská úleva, protože na rezervovaném území se nemohly realizovat jiné užiteční projekty.

Projekt předpokládal investici 610 miliard korun na stavbu, předpokládající tunely pro lodě, výtahy pro lodě (do výšky 90 m) a mosty pro lodě a to mělo být hotovo v roce 2045. Tak aspoň tvrdí studie o třech tisících stranách.

Celý tento nesmysl by musel už dávno být odsunut do říše báchorek, kdyby se nestal objektem umanutosti hradního pána, posedlého představou vlastní velikosti. Ano, kdyby takové vodní dílo vzniklo a fungovalo tak, jak ho autoři prezentují, byl by Miloš Zeman podepsán na něčem, co by se s ohledem na velikost země dalo srovnat s Velkou čínskou zdí. Vláda Andreje Babiše s ním tu hru hrála, vláda Petra Fialy tvrdí, že na tuto fantasmagorii nevydala ani korunu. Novinářské hyeny se jistě vydají po stopě, aby to ověřily.

Proč ta skepse?

Protože tu žiju. Žiju ve státě, který není schopen dokončit 25 km dlouhé napojení dálnice na Vídeň a 60 km dálnice na Linec, přestože nám z rakouské strany přistrčili jejich dálnici Rakušáci až pod nos. Není schopen dokončit obchvat Prahy , dokončit pár kilometrů u Hradce, napojit se na Poláky. Tento stát je ustrojen jenom na žvásty a gesta, ne na výsledky. Není to výtka této vládě. Není o nic lepší nebo horší než kterákoli předchozí, je to vláda udržovací a postará se o to, aby popeláři ráno odvezli popelnice a vlaky aby jezdily s přesností do mínus pěti hodin, nic víc. Takto je tento stát nastaven, na nic víc se nezmůže. Veškeré jeho vnitřní uspořádání směřuje k tomu, aby věci nešly realizovat, nikoli k tomu, aby uskutečnit šly. Vybudovat kanál Dunaj – Odra – Labe je pro něj dosažitelný jako vybudovat stálou základnu na Měsíci.

Co je na věci zarážející je míra servility. Že se všichni hrbili před Stalinem se dá pochopit. Proč se ale hrbili před Milošem Zemanem, fyzicky i duševně nemohoucím psychopatem bez reálných pravomocí, obdařeným jakousi schopností intrikovat? Odvážili se mu ten nesmysl hodit na hlavu přesně měsíc před tím, než odtáhne z Hradu? Proč ze servility předstírali, že jsou pro, a utratili jist nemalé peníze na takzvanou přípravu? Nebudu předstírat údiv. Patří i toto k základům ducha našeho státu, a je to i jeden z důvodů, proč nelze za třicet let propojit 25 km dálnice do Rakouska. Teď odbočím, ono to začalo návštěvou Miloše Zemana v budově České televize těsně po jeho prvním zvolením do nejvyšší politické funkce, jeho slavnou větou „a popelníček by nebyl?“ Měli mu říct, že se v prostorách televize nekouří. Protože mu to neřekli, propadli jsme se do samoděržaví.

Pěkné by bylo – a s ohledem na jeho pomstychtivost by to nebylo překvapivé - kdyby Zeman teď jmenoval předsedu Ústavního soudu.