Čitelný je Dienstbierův nápad, že by dar politické straně neměl přesáhnout milion korun. Projevuje se v něm starost o další osud politických stran. Ty se v uplynulých letech zprofanovaly, protože se ocitly na výplatní pásce konzumentů státních zakázek. Týká se to samozřejmě jak ODS, tak ČSSD jako dvou doposud nejvýraznějších politických stran naší scény.

Návrh je to čitelný a nedovedu z něj číst zálud. Demokracie založená na systému politických stran je skutečně ohrožena ze dvou stran. Jednak jsou to korupční vlivy konzumentů státních zakázek, jednak je to korumpování obyvatelstva pod heslem sociálních dávek. Dienstbier je politik levicový, takže korumpování obyvatelstva pomíjí. Soustřeďuje se na jednu větev problému. Ta, to nelze nevidět, působí nejhorší politické problémy. Občané ztrácejí důvěru a propadají blbé náladě, když vidí tanec miliard kupříkladu kolem tunelu Blanka, kdy se náklady zvýšily dvojnásobně a nakonec jeden z – těch minulých – představitelů města nakonec prohlásí, že je tunel nepotřebný. Na řešení nepřišel nikde nikdo a kde tečou veřejné peníze, tam korupce je. Pokud jde o politické strany, tam by asi bylo nabíledni jediné řešení – otevřít jejich účet veřejné kontrole. Odkud peníze, kam peníze. Není nejmenší objektivní důvod, proč to neudělat. Je nekonečně mnoho subjektivních důvodů, však to – pokud je mi známo – nikde neudělali. Milion jednorázově nic neřeší.

Deset mega se rozdělí na deset jednotlivých dárců. A benefity ze státních zakázek bude mít zase ten, kdo těch deset (sto, jsem asi směšný v počtech) poukázal jako vstup do klubu vyvolených. Úplatek partaji, to je vstupenka, to je poukázka na státní zakázky.