Cena statečnosti
Kam se podíváte uvidíte statečného, který by v roce 1938 odmítl Mnichov a rval by se s Hitlerem jak lítá šelma. Ale ani slyšet o tom, že by měla být zavedena aspoň branecká evidence, vojenská služba nepřichází do úvahy. Skupina hrdinů navrhuje zrušení komunistické strany, v době, kdy někdejší vševládná partaj má tříprocentní preference a i dnešním třicátníků, čtyřicátníkům musíte někdy vysvětlovat, co znamenala zkratka KSČ. Ona se ta statečnost měří mírou rizika. Malé nebo dokonce žádné riziko = malá nebo dokonce žádná statečnost.
Taky byly u nás doby, kdy účast na pohřbu byla riskantní, připomenu pohřeb Josefa Smrkovského, kdysi ultrabolševika, později velké postavy Pražského jara a ještě později, bohužel, signatáře Moskevských protokolů. I tak se konaly kolem jeho pohřbu v krematoriu v pražském Motole policejní manévry. Jaké tance se asi děly kolem pátečního rozloučení s Alexejem Navalným, který přišel o život v koncentráku za polárním kruhem? Každý z účastníků věděl, co riskuje tím že se postaví do kilometrové fronty. Velmi pravděpodobně se to brzy dozvíme, když vezmeme v úvahu kamery a fízly, kteří to všechno sledovali. Za výkřiky „Putin je vrah‟ a „Ne válce‟ bude následovat odplata režimu. Přitom Navalný byl nacionalista stejně jako Putin a morální majáci na Západě ho odepsali ze seznamu „vězňů svědomí‟ za jeho postoje vůči Ukrajině. Putinův režim páteční demonstrací otřesen nebude, tím spíš, když se na frontě vposledku daří víc Rusům než Ukrajincům. Význam bude mít dlouhodobě, jako důkaz, že přece jen se všichni Rusové nenechali zmámit a nešli za Putinem jako ovce.
