Kdyby nešlo o vážnou věc, tedy o důchodový systém, bylo by to k smíchu. Podstata komiky situace je následující:

Tatínek pošle Pepíčka a Manču vyřídit k sousedům, co udělat s okurkami, které prorůstají skrz plot. Pepíček s Mančou to vyřídí, načež tatínek shledá, že to vyřídili špatně a dohodu popře. To se děje všude a napořád. Příště půjde tatínek k sousedům sám.

Zpět od podobenství k realitě. Tatínek Babiš poslal Pepíáčka Havlíčka a Manču Schillerovou jednat se sousedy na Hrad. Něco se tam dohodlo, byl z toho – jak se dnes říká – výstup, ale to byl jen minivýstup proti maxivýstupu tatínka Babiše.

Už to, jak Babiš podrazil své emisary bylo groteskní, psal jsem o tom tady včera. Groteska ale pokračovala, bylo nutno, aby Pepíček Havlíček a Manča Schillerová vysvětlili obyvatelstvu, že to bylo jinak než jak vyznělo oficiální komuniké. „To, že se proti něčemu kategoricky nevymezíme a jsme připraveni projít nové podklady, neznamená, že s tím souhlasíme,‟ sdělil národu Pepíček Havlíček. Jde dál, než je nová definice znásilnění: ne znamená ne a co přes to je, znásilnění je. Tady už se nejedná o „ne‟, ale o „možná, uvidíme‟.

Groteska nebude mít na další vývoj událostí vliv. Odpůrce Babiše utvrdí v přesvědčení, že ANO je unikátní majetek šéfa Agrofertu a je obklopený nesvéprávnými figurkami. Je ochoten je kdykoli vykopnout (jak se to stalo mockrát) anebo jim podtrhnout koberec pod nohama, k tomu došlo teď.

Přívrženci ANO budou nadále přesvědčeni, že se Babišovi ubližuje, média se proti němu spikla a parlament s vládou a Hradem tvoří novou totalitu, takže neshoda kolem jednání o penzích je pouhý důkaz zvůle tohoto spiknutí. Na další pokračování se můžeme (ne)těšit 22. dubna, kdy má ANO s opozicí na Hradě jednat o penzích znovu. Do té doby mockrát uslyšíme Babišovi „až budeme ve vládě, peníze na penze najdeme vždycky‟. Vladimír Špidla to říkal jinak a stručněji: „Zdroje jsou.‟