ARCHITEKTURA: Zmizelá Praha
Dnes bych vás upozornil na zajímavou výstavu, která probíhá v Muzeu hlavního města Prahy na Florenci. Konfrontuje staré obrazy malíře Jana Minaříka (1862-1937), pořízené většinou v oblasti pražské asanace ještě před bouráním, a současné fotografie Ondřeje Poláka (*1968) z týchž míst. Trochu to připomíná výstavu a knihu, o níž jsem tu taky kdysi psal (viz zde) - Letem českým světem fotografa Bárty. Tam se srovnávají obrázky týchž míst, zaznamenané dokonce identickou technikou, jež ale dělí 100 let. Je to velmi působivé. Podobně i tady. Minaříkovy obrazy mají podmanivost, atmosféru, která vystihuje umírající město. Ještě dýchá, ale těžká technika už se blíží…
Minařík byl Mařákovým žákem z pražské AVU. Dokumentací Prahy a jejího života se zabýval dlouhá léta a namaloval mnoho obrazů, které jsou dnes ve sbírkách muzea i jiných institucí. Na prohlídku expozice máte dost času, končí až poslední dubnový den. Kurátorkou je Pavla Státníková.
To téma je mi blízké i proto, že jsem před asi 6 lety spolupracoval na knize Židovské město Pražské (viz zde; kniha je stále v prodeji), kde jsem měl za úkol napsat poslední - poasanační kapitolu. K dispozici byly staré snímky různých míst a z různých fází bourání a nové výstavby. Najít a pojmenovat ty správné lokality nebylo vůbec jednoduché, a tak jsem znovu a znovu bloudil po uličkách Josefova a Starého Města a dohledával je. Bylo to takové kafkovské a při tom jsem měl čas přemýšlet, zda nová výstavba z let 1899-1914 tu původní atmosféru zcela zlikvidovala, nebo se přece jen z toho genia loci ghetta podařilo něco transformovat. Já mám ta místa rád, i když jsou jiná, než před bouráním. Je to asi proto, že zůstalo u kompromisu: nedošlo k realizaci snu mladých avantgardistů, aby tu vznikly bulváry a výstavba a la Paříž nebo Vídeň, ale současně tu nevznikly ani nějaké repliky staré zástavby, které by působily stejně mrtvě, jako tzv. stará Varšava (což byl zase sen konzervativců).
Úžasných uliček, kostelů, synagog, domků, zákoutí, dvorků atd. atd. je mi samozřejmě líto a s bouráním se nemohu srovnat. Ale ani nová secesní výstavba bezcenná není a alespoň hlavní dominanty starého ghetta byly zachovány (židovský hřbitov, některé kostely a synagogy). A mimochodem - mohlo by to byt téma první letošní jarní Psí vycházky, která už se blíží…
Zdeněk Lukeš
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998
