Významný pražský stavitel Vácslav Havel se narodil před 150 lety

23. března jsme si připomněli 150. výročí narození pražského stavitele Vácslava Havla a 6. září také uplyne 90 let od jeho smrti. Havel je znám především jako tvůrce populárního pražského multifunkčního paláce Lucerna (1907-1919), jemuž věnuji některý z příštích článků. Rád bych se dnes zastavil u jeho dalších staveb, které vyrostly na sklonku XIX. a na začátku XX. století v centru naší metropole. I ty totiž patří k pozoruhodným dílům.

Vácslav Havel studoval architekturu na pražské technice, ale těsně před závěrečnou zkouškou musel z finančních důvodů školu opustit. Jak píše jeho syn V. M. Havel v knize Mé vzpomínky (nakladatelství Lidové noviny, 1993), titul „ingénieur“ obdržel až v roce 1917. Na počátku 90. let devatenáctého století si založil vlastní stavební firmu. Začal pak nakupovat stavební parcely a na těchto pozemcích budovat činžovní domy. Byl investorem a stavitelem a také autorem půdorysných řešení. Fasády pak zadával různým architektům, na jejich dekoraci se podílel též sochař Václav Prokop. Neorenesanční průčelí prvních dvou budov z roku 1892, tvořících nároží novoměstských ulic Žitné a Příčné, navrhl Havlův bratranec, architekt František Niklas (ten byl synem známého českého projektanta a profesora pražské techniky Josefa Niklase; jeho asi nejzajímavější stavbou je dům U Tří mušketýrů v Široké ulici v katastru Josefova). Další Havlovy domy s honosnými fasádami ve stylu historismu najdeme v novoměstských ulicích Na Zderaze 3, Malá Štěpánská 7-9 a ve staroměstské Skořepce 4.

Stavby s fasádami ve stylu historismu jsou kvalitní, ale mnohem zajímavější jsou Havlovy domy z let 1900-1911. Ty představují malou revoluci jak svým traktováním, tak i výzdobou. Jde vesměs o činžáky, pro něž je typický motiv mělkého arkýře a charakteristické členění velkých čtvercových oken (příčka střední části je vysunuta nad příčky v obou postranních partiích), dále nezvyklé situování lodžií směrem do ulice a také mistrovská štuková zoomorfní dekorace. V tomto směru vynikají raně secesní Havlovy domy v Haštalské ulici 4-6 na Starém Městě. Před lety jsem s překvapením zjistil, že průčelí s bizarními štuky pro Havla navrhl v roce 1902 známý pražský architekt Osvald Polívka, který - vedle návrhů bankovních paláců (a později i Obecního domu) - kreslil i fasády pro různé pražské stavitele. Originální plány a detaily jsem objevil v nezpracované Polívkově pozůstalosti na pražské Invalidovně. Polívka miloval bizarní dekoraci, a tak na obou průčelích najdeme řadu osobitých secesních motivů – od vzrostlého stromu a kruhového nadsvětlíku s ozdobným ciferníkem hodin a naturalistickými slunečnicemi na kovových vstupních dveřích, až po dynamicky tvarovaná zábradlí.

Polívka ve stejné době pro Havla navrhl i nárožní domy v ulicích Myslíkově 4 a Resslově 6 na Novém Městě, ten druhý však byl zničen během bombardování Prahy na konci druhé světové války. Dva činžáky z následujícího období 1904-5 na Rašínově nábřeží 70 a 78 patří k vrcholům Havlovy tvorby. Jsou to vlastně architektonická dvojčata, ač nesousedí – mezi nimi stojí tři starší domy. Mají pokrokové dvoutraktové dispozice, které umožňují přímé osvětlení všech místností. Typické jsou také rozlehlé lodžie. Obě stavby jsou zakončeny kupolí s motivem zeměkoule. Do domu „U Dvou tisíc“ (název podle čísla popisného 2000/II) se Vácslav Havel v roce 1905 přestěhoval z činžáku v Resslově ulici (později všechny stavby vyjma této prodal, aby měl dost peněz na financování Lucerny). Půvabnou vzpomínku, jak se v domě s impozantním výhledem na panoráma Pražského hradu bydlelo, i podrobnosti bytového zařízení, v němž nechyběla zimní zahrada a malá fontána a svítilo se ještě plynovými lampami, najdete opět v knížce V. M. Havla. Dům byl v roce 1945 těžce poškozen bombami z amerického náletu (sousední nárožní stavba byla zničena zcela – na jejím místě vyrostl v 90. letech Gehryho Tančící dům) a měl být stržen. Po intervenci významných českých architektů byl nakonec opraven. Havel – a možná opět i Polívka, o jehož případné spolupráci nemáme tentokrát žádné doklady - se pravděpodobně inspiroval pařížskými stavbami Augusta Perreta a snad i obdobně řešenými domy, které na pražském Smíchově postavil o rok dříve architekt Miroslav Stöhr (ty byly bohužel zničeny během budování Strahovského tunelu).

Zbývající Havlovy činžáky ve staroměstských ulicích Vězeňské 4 a V Kolkovně 5-7 už nejsou tak zajímavé a mají poněkud fádní neobarokní a secesní dekor. Souběžně s Lucernou se stavěla ještě budova Národních listů v Opletalově ulici z roku 1911, což je mimochodem jediný dům, který Vácslav Havel stavěl na cizí objednávku. Ta má na průčelí podobné pozdně secesní detaily, jako palác Lucerna ve Vodičkově ulici. Autor fasády však není znám, snad jde o dílo Havlova stálého spolupracovníka stavitele Josefa Čámského. Z budovy Národních listů bohužel zbyla jen fasáda, zbytek domu i dvorní tiskárna byly nedávno zbořeny. Snad se alespoň tento fragment podaří inkorporovat do nové stavby, která tu má vyrůst…

Foto: Ester Havlová

LN, 16. 4. 2011

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998