Ještě jednou se vrátíme do Vídně. Předminule jsme se seznámili s Wagnerovou Poštovní spořitelnou (viz zde), minule pak navštívili slavné secesní stavby (viz zde). A dnes připomenu slavné portály obchodů, barů nebo výstavní síně z různých období XX. století. Mnoho těch původních se nedochovalo, mizí dokonce i ty relativně nové, zkrátka móda se neustále vyvíjí a diktuje si nové a nové řešení.

K nejstarším dochovaným patří portály, navržené slavným brněnským architektem, teoretikem a věčným provokatérem Adolfem Loosem. Obchod pro známé luxusní krejčovský salon Kníže (nebo Knize, chcete-li; 1910-12) je umístěn přímo na Graben, vídeňskou obdobou našeho Václaváku (byť v malém provedení). Studenti architektury i turisté ho často nenajdou, protože nečekají, že je krámek tak malý a nenápadný a fotografie klamou! Uvnitř se skrývá Loosův interiér, replikovaný ještě v dalších filiálkách v Paříži, New Yorku a Bad Gasteinu (domnívám se, že na těch místech nepřežil) a dokonce v polovině 30. let (tj. po Loosově smrti) i v Praze, kde ho projektoval Loosův žák Heinrich Kulka. Najdeme ho dodnes na Příkopech, kousek vedle Koruny (bývalo tam krejčovství Adam), jenže tam dnes prodávají boty. Zůstaly jen typické lampy - krystaly a vnitřní zařízení se přesunulo jinam. Škoda. Na vnitřním parapetu výkladce je dodnes intarzovaný firemní nápis, ale uvidíte ho jen tehdy, nestojí-li na něm bota. Vedle "černého Knížete" je dnes ve Vídni i "Kníže bílý", ale to už je nová věc.

Nedaleko odtud najdeme další Loosův portál z počátku století. Je na začátku Kohlmarktu, hned za Loosovým Goldmannem und Salatschem a dodnes v něm sídlí knihkupectví Manz. Opět dokonalá práce s kovem, mramory a dřevem.

Dalším legendárním dochovaným podnikem je Kärtner bar (1908) nebo taky American Bar v uličce, rovnoběžné s Graben a ústící do známé nákupní tepny Vídně Kärtner Strasse. Portál byl nedávno obnoven, interiér se ale zachoval a je nádherný. Světlo z ulice proniká přes okno s výplní z onyxu, stěny jsou v horní části obloženy zrcadly, jinak mahagonem a mramory. Najdeme tu typické Loosovy lampy, kliky s koulemi ze slonoviny.. Vnitřní prostor je miniaturní, ale zrcadla ho zvětšují, takže nemáme pocit stísněnosti. Dáte-li si drink, přinese vám ho číšník tak podobný Mefistovi, až ustrnete. Mluví ovšem německy s chorvatským přízvukem.

Z meziválečného období pochází známá cukrárna Altmann und Kühne od brtnického rodáka a jednoho ze zakladatelů vídeňské secese Josefa Hoffmanna (viz např. zde) a Oswalda Haertla (1932). Dochoval se i původní interiér této rodinné firmy, zařízený ve stylu art déco. Obchůdek je opět na Graben, kousek od Haasova obchodního domu. V interiéru je tentokrát vše ve znamení bílé a zlaté.

A na závěr něco novějšího. Známý současný rakouský architekt (a tvůrce výše zmíněného Haasova domu) Hans Hollein navrhl v průběhu 70. let postmodernistické výkladce pro bižuterii Schullin. Starší na Graben měl na průčelí z mramoru známou prasklinu, kterou pak každý napodoboval (u nás např. na obchodě se sklem v Perlové ulici). Ten už dnes nenajdete (hádám, že za čas se tam objeví jeho replika, tak jako v případě Loosova baru). Zato Schullin II na Kohlmarktu stojí dodnes.

Poslední dnešní portál patří galerii v bance kousek od Graben na Frayung. Její interiér a portál opět ve stylu postmoderny navrhl Gustav Peichl, další z velkých postav soudobé rakouské architektury (před pár lety měl výstavu na Pražském hradě). Tenkrát mi řekl že motiv zlaté koule převzal z jiného z historických paláců Vídně.

Zdeněk Lukeš
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998