25.4.2024 | Svátek má Marek


ARCHITEKTURA: Psí vycházka na Petřín

28.4.2009

Toto je raport z první letošní Psí vycházky (o té minulé zde), která se konala za účasti asi stovky čtenářů Neviditelného psa + pěti viditelných Bludiště a diorámapsů.

Sešli jsme se u brány do Strahovského areálu a pokračovali kolem Pekla nahoru do tajupného sadu a odtud kolem domku režiséra Elmara Klosse nahoru na Petřín. Tam jsme si něco pověděli o rozhledně, postavené z iniciativy (a dle projektu) architekta a předsedy Svazu českých turistů Vratislava Pasovského k Jubilejní výstavě v roce 1891. Vedle ní je objekt, přesunutý sem z Bubenče z areálu Výstaviště – dioráma bitvy Pražanů se Švédy (a později připojený zrcadlový labyrint) bratří Liebscherových, kteří se inspirovali branou do (tuším) Kokořína (1891). Naproti je barokní poutní kostelík sv. Vavřince a kaple se sgrafitovou dekorací Mikoláše Alše.

Dále jsme šli kolem sochy Polibek Rodinova žáka Josefa Mařatky ke hvězdárně, kterou vystavěl stavitel J. Veselík ve 20. letech. Před ní je umístěna plastika generála (a astronoma) Milana Rastislava Štefánika od Bohumila Kafky (její mnohem větší bratr bude nyní znovu instalován v Bratislavě). Pak je tu horní stanice lanovky od Ohmannova žáka Františka Šrámka v konstruktivistickém stylu z roku 1932.

Pak kolem „kouzelné zahrádky“, odkud zmizela bronzová žába, dolů k Nebozízku. Předtím jsem ještě připomněl stavbu strahovských kolejí Psí vycházníci u Máchyarch. Viktora Formáčka a kol. z roku 1960 (pův. pro spartakiádní cvičence). V Seminářské zahradě je pak řada dalších plastik: Jan Neruda (sochař Jan Simota), Vítězslav Novák (Jan Kodet), Myslbekův a Balšánkův Mácha a trochu skrytý houslista Ferdinand Laub (sochař Vojtěch Sapík). A to jsme se ještě vyhnuli Vrchlickému (sochař Josef Wagner, arch. Jan Sokol).

Dole u hřiště s vosami ještě fontánka Karla Dvořáka z roku 1948 s hrajícími si dětmi (údajně to byli Masarykovi vnuci). A samozřejmě Zoubkův (a Hölzelův a Kerelův) pomník obětem komunismu v ose mostu Legií. Tady – nad Újezdem – je i neorenesanční malostranská sokolovna Karla Hugona Kepky a Aloise Čenského z roku 1897. Hladová zeď pak končí ve funkcionalistickém domě Kotěrova žáka Františka Jandy, vystavěném v roce 1932 pro zaměstnance pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurta.

Příští vycházka – jak jsme se domluvili – na tu sobotní naváže a podíváme se do sousedních Kinského sadů v katastru Smíchova. Kdy se bude konat, zde samozřejmě včas oznámím. Počasí nám jako obvykle přálo: bylo sluníčko a na bloze ani mráček. Fotografie a klipy jsou dílem Jiřího Wagnera a snímky psů jsou od Mirka Kaufmana.

Další klipy jsou na YouTube Neviditelného psa

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998