Sobotní Psí vycházka vedla, jak jsem slíbil při té minulé (viz zde), opět na Petřín, ale tentokrát do Kinského zahrady v katastru Smíchova (a Prahy 5). Sešli jsme se na náměstí Kinských, kde jsou jednak zajímavé domy (např. neorenesanční od arch. Josefa Schulze nebo rovněž neorenesanční soudní budova dle vídeňského projektu), jednak kašna, kousek Růžového tanku Davida Černého a nově i dosti ošklivá, narychlo (a načerno) umístěná socha Tarase Ševčenka – takto dar Ukrajiny.

Novou branou jsme vstoupili do parku v místě, kde byl v roce 1902 postaven dle projektu Jana Kotěry provizorní secesní pavilon pro výstavy spolku Mánes. Konaly se tu pak především dvě expozice, které měly velký význam pro české umění: Augusta Rodina a Edvarda Mucha. Později byl pavilon zbořen.

Dále jsme šli kolem klasicistního domu, k němuž na počátku 20. let přistavěl Jan Víšek (později proslulý brněnský funkcionalista) výstavní sál s valenou klenbou, který je považován za jeden z mála českých příkladů architektonického purismu.

Hlavní dominantou parku je klasicistní zámeček, navržený Heinrichem Kochem, mj. autorem zámku v Kostelci nad Orlicí. Nedávno zde byla obnovena expozice Národopisného muzea. S ní souvisí i dřevěná zvonice a rusínský pravoslavný kostelík sv. Michala, který byl do svahu nad zámeček postaven v roce 1929. Původně byl ve vesnici Velké Loučky u Mukačeva na Podkarpatské Rusi, odtud byl prodán do Medvědovců a tato obec ho pak věnovala Praze, kam byl přestěhován. Nyní je opraven, zařízen a konají se tam bohoslužby pravoslavné církve.

Vraťme se ale ještě k letohrádku Kinských, u něhož je ještě plastika herečky Hany Kvapilové z carrarského mramoru do Jana Štursy a arch. Josefa Gočára (1913). Bronzová socha Čtrnáctiletá od Karla Dvořáka, která stávala u vstupu do sadů, je preventivně v depozitáři Galerie hl. m. Prahy, aby ji prý někdo neukradl. Což tam dát i ostatní bronzové sochy, aspoň by se o ně nemusel nikdo starat?

Od letohrádku jsem vystoupali po nově upravených cestách k vodopádům a jezírku se sochou lachtana od Jana Laudy. Zajímalo by mne, kam se poděl Vodník sochaře Viléma Amorta – depozitář nebo sběrna? Jezírka jsou hezky upravená, lachtan prská vodu, podél schodů ke Strahovu vede vtipná vodní kaskáda. Další cestičky se upravují. Horší je to se starou původně barokní hospodou, kterou kdysi koupil skladatel Karel Svoboda a nechal ji totálně zchátrat, dnes tam jsou jen rozvaliny…

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998