ARCHITEKTURA: Kultovní domy v kultovních filmech
Různé stavby sehrály v některých filmových příbězích významnou roli a měly by být vlastně uvedeny v titulcích vedle jmen filmových star. Někdy ovšem vznikaly v hollywoodských studiích, jako slavný dům na kopci v Hitchcockově Psychu či luxusní rezidence, na niž se šplhá Cary Grant v jiném jeho filmu Na sever severozápadní linkou. Ta mimochodem připomíná vily Franka Lloyda Wrighta, jak si ostatně přál sám režisér, ale byla to taky kašírka. Chtěl bych se dnes zastavit alespoň u tří staveb, které skutečně existují. Byly známé už dříve, ale legendární filmová díla jejich slávu ještě zvětšila.
Každý, kdo viděl kultovní film Riddleyho Scotta Blade Runner (1982; dle románu Philipa K. Dicka) si jistě
vybaví ponurý dům s mokvajícími stěnami, v němž hlavní hrdina, jehož představuje Harrison Ford, svádí souboj se dvěma takřka nezničitelnými replikanty v podání Daryl Hanahové a Rutgera Hauera. Ta fascinující stavba s velkou vnitřní dvoranou a s litinovými ochozy pod proskleným stropem se nachází v Los Angeles a jmenuje se po svém prvním majiteli Bradbury Building. Dnes je dům z roku 1893 v perfektním stavu a je to ovšem chráněná památka. Majitel dolů na stříbro a výstřední milionář Lewis Bradbury zadal projekt pětipatrové budovy na nároží Broadwaye a Třetí ulice architektu George Wymanovi a chtěl po něm, aby jeho stavba byla skutečně výjimečná. Wyman chtěl zakázku nejdřív odmítnout, ale zdál se mu sen, v němž mu duch jeho zesnulého bratra stavbu doporučil s tím, že mu přinese úspěch. Zakázku tedy přijal. Inspiroval se pak popisem stavby budoucnosti, jak ji ve své utopické knize popsal Edward Bellamy. Průčelí je ve stylu italské renesance, vnitřní konstrukce jsou železné, včetně ochozů a výtahové klece s bohatou výzdobou. Stavba pak „hrála“ v řadě filmů, ale skutečný věhlas jí přinesl až Blade Runner. A ještě jedna zajímavost – Wymanův vnuk a známý vydavatel byl blízkým přítelem spisovatele sci-fi Raye Bradburyho, který ovšem s touto stavbou neměl vůbec nic společného.
O pár let starší než Blade Runner je další dnes už kultovní dílo. Jde o přepis slavného románu Iry Levina Rosemary má děťátko (Rosemary´s Baby), který
v roce 1968 natočil Roman Polanski. Celý horrorový příběh, v němž hráli hlavní role Mia Farrowová a John Cassavetes, se odehrává v domě The Dakota, který v těsném sousedství newyorského Centrálního parku (roh Central Park West a 72. ulice) postavil v letech 1880 – 1884 významný americký architekt Henry Janeway Hardenbergh, známý také jako autor nedalekého hotelu Plaza. Majitelem byl Edward Clark, vlastník továren na šicí stroje Singer. Dům nese znaky severoněmecké renesance, ale je zařízen ve francouzském stylu. Bohatě zdobené průčelí s terakotovými prvky má nad portálem plastiku indiána, hlídajícího vstup. Mezi prominentní nájemníky Dakoty patřil dirigent Leonard Bernstein nebo herci Laureen Bacallová, Boris Karloff, Jason Robards a Jack Palance. Nejznámějšími obyvateli byli samozřejmě Yoko Ono a John Lennon, který byl před vstupem do domu zavražděn v roce 1980. Interiéry Polanského filmu vznikly ovšem ve filmovém studiu, protože mu nebylo povoleno natáčet uvnitř. Zda ponurý příběh bohaté nájemce vystrašil a přiměl je ke změně adresy, ovšem nevím.
Za třetím filmovým dílem se vydejme do Evropy. V roce 1963 natočil slavný francouzský režisér Jean-Luc Godard v produkci Carla Pontiho v Itálii přepis románu Alberta Moravii Pohrdání (Le Mépris; Contempt). V hlavních rolích se objevili Brigitte Bardotová, Michel Piccoli a nám už známý obyvatel Dakoty Jack Palance. Závěrečná část filmu se odehrává na terase a v interiéru nádherné vily, která je umístěna přímo na útesu nad mořem na pobřeží ostrova Capri. Ten dům utkví v paměti snad každého filmového diváka (a doufám nejen pro scény s nahatou Bardotkou). Je tu kontrast klidné architektury s rozeklanou skálou, schodiště, které stoupá na střešní terasu, i podmanivý interiér s obrovskými okny s výhledem na moře… Řada diváků si myslí, že dům byl zhotoven jen pro film, ale on skutečně existuje! Nechal si ho postavit známý italský spisovatel Curzio Malaparte v roce 1936 dle projektu architekta Adalberta Libery. Godard si zvolil Casa Malaparte nejen kvůli Odysseovi, jehož příběh hraje v díle klíčovou roli, ale i pro barevné řešení vily, protože červená (průčelí) a modrá (moře) mají v tomto kultovním díle zásadní kompoziční význam.
Také v českých filmech má často architektura významnou roli. K takovým „architektonickým hvězdám“ patří jistě Janákovo krematorium v Pardubicích, které si zahrálo v Herzově a Fuksově Spalovači mrtvol, nebo třeba televizní vysílač a hotel Karla Hubáčka na Ještědu, jenž je hlavním protagonistou Ondříčkova a Rudišova filmu Grandhotel. Ale o tom zase někdy příště.
LN, 3. 4. 2010
zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998
