Nedávno jsem tu představil nejslavnější secesní stavby rakouské metropole (viz zde) a taky známé portály (tady) a konečně i Poštovní spořitelnu Otto Wagnera. K této mimořádné osobnosti se ještě jednou vrátím. Wagner byl představitelem historismu, ale od počátku 90. let, kdy začal také působit na vídeňské umělecké akademii, přešel k secesi. Trochu to překvapuje, protože to už byl starší pán a nové trendy většinou prosazují mladí. Pro nás je důležité, že v té době u něho studovali a pracovali architekti, kteří poté zanechali významné stopy na našem území: Kotěra, Plečnik, Hoffmann, Olbrich, bratři Gessnerové, Krásný, později i mladší generace, k níž patřili Janák, Chochol, Engel, Roith nebo Kick a Hübschmann. Ti všichni k nám přinášeli Wagnerův vážný secesní styl, který měl daleko k hravé secesi francouzské nebo belgické.

Wagner (1841-1918) byl takovým guru mladé generace, prosazoval moderní myšlení, nové materiály, kvalitní dispozice staveb a také dobrý urbanismus. Českým studentům dával často zpracovávat témata u nás v té době aktuální. Wagner sám do Čech - resp. Sudet - navrhl jen kolonádu v Karlových Varech, která ale nakonec dle jeho projektu postavena nebyla. Výzvu k projektu soklu Myslbekova pomníku na Václavském náměstí nepřijal a přenechal toto téma architektu Dryákovi. Totéž učinil v případě mohyly pro Slavkov, kterou nakonec projektoval arch. Fanta.

Ve Vídni toho má hodně, projektoval různé stavby kolem Donaukanálu, včetně domku plavidelníka s keramickou fasádou (obr. A), pavilony podzemní dráhy (B), obchodní paláce, jako je Ankerhaus na Graben (C) nebo domy na Linke Wienzeile (D, E). A taky areál ústavu choromyslných na Steinhofu, domy na Neustiftgasse, zmíněnou Poštovní spořitelnu (viz zde) nebo dvě vlastní vily. Platilo: čím novější stavby, tím modernější a radikálnější architektura. Zajímavé, většinou tomu bývá naopak…

Zdeněk Lukeš
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998