Přeji Vám všem dobrý podvečer! Máme to tu hezké že!?
Pane WWW, šachy jsem hrál naposledy v 15 letech. Moc se mi líbí, ale mé sklony mě nakonec vedly jinou cestou. Naposledy jsem se zabýval šachovou problematikou, když se objevil článek, že Jára Cimrmann popsal historicky první šach mimo šachovnici. Myslím, že to bylo v souboji s Kapablankou, kdy byl ohlášen šach střelcem z G 12. No tak vidíte, jak jsem na tom!
S hady je to reálnější, ale zatím sbírám čas. Máte-li konkrétní dotaz, určitě odpovím, ale všeobecnou rubriku, jako je např. akvaristika, prozatím nestihnu.
Děkuji Vám všem za pozitivní ohlasy. Jsem dohodnutý s p.Ruščákovou, že nadále dodržíme pondělky jako seriálové psaní o rybičkách a čtvrtky zase o lidičkách. Když se nám tam vejde trošičku té filozofie, nebude to mít chybu.
My chlapi jsme tady v mensine. Meli bychom trochu drzet pospolu. kdepak je pan Aster ?
Vcera v noci jsem si precetl to jeho krasne povidani o lidech za zdi.
Pane Ruzicka ?
Nehrajete nahodou sachy ?? Ja mam moc peknou vzpominku, ale nemuzu pri ni vynechat notaci, jinak by to nebylo ono a damy bych tim dozajista nudil !! Mejte se hezky !
nenudil, já taky hraji šachy, dámu a karbaním :o) Tatínek mně vždycky budil o hodinu dřív do školy, abychom si spolu zakarbanili o sirky, nebo zahráli šachy. Mám takový dojem, že pan Růžička nesedí celý den u compu :o)
mám díky Vašemu vyprávění tak nějak zamlženo. Naprosto chápu lásku k rybičkám, a pro toho pána to byli kamarádi, stejně tak jako pro jiné lidi psi. A to, že rybička pamatovala jeho ženu bylo pro něj moc důležité...jo, jo už se mi to zase mlží. :o)
svět je opravdu překrásné místo plné úžasných lidí a jejich osudů.
Jsem zvláštním způsobem fatalista a věřím, že když nazraje člověk, dostane od osudu nabídku a je jen na něm, jestli ji přijme, jestli si jí vůbec všimne. A pokud ano, stane se zvláštní věc a člověk se úžasně obohatí, získá opravdový dar.
Vy jste tehdy od svého pohádkového dědečka nedostal jen kyblík s rybičkami, ale hlavně obrovský dar něco velmi milovat a do hloubky se tím zabývat, stal jste se akvaristou a současně lepším člověkem.
Dovolte, abych reagoval na první část Vašeho dopisu. Nemohu ji opominout, protože je to téma, kterým se zabývám již mnoho let. Jistě tím nemyslím mnohdy zneužívané náboženství, ale čistě praktický dopad na naše životy. Souvislosti jsou jasné a mám je vlastními zkušenostmi podložené. Nevím, zda bude místo se k tomuto tématu někdy vrátit, ale bylo by to velmi, velmi zajímavé a hlavně pro nás všechny poučné. Stále slyším slova pana Wericha o tom, jak je důležité nejenom poslouchat, ale hlavně slyšet !
vzhledem k tomu, že se tady na toto téma nenarazilo poprvé, říkám si, jestli si nechtějí lidé, které toto téma zajímá (a řekla bych, že jich tu je dost) popovídat ve fóru. Vyměnit si názory a zkušenosti ... Pokud se zachová standard, který je zde na Zvířetníku (respekt k názorům druhých a slušné vyjadřování), je k dispozici forum(tecka)hadopasi(tecka)org
Co tak nová diskuze "Svět kolem nás a náš pohled na něj" a dále mohou vznikat témata jako "Přírodní zákony", "Jak změnily životní zkušenosti váš pohled na svět", "Osud nebo boží vůle" ...nebo klidně "Víra a náboženství" ???
Co vy na to? Diskuze je vytvořená, témata jsou na vás. Zatím je to otevřené i neregistrovaným uživatelům. Pokud nebudou problémy, zůstane to tak.
to je krásný povídání, a zase - stejně jako u chlupáčů mám kurník morký oči. Dneska je to den morkých očí. Ale je to opravdu krásný povídání a já mám hned taky jednu rybí historku. Ale nevím, jestli mi jí někdo uvěří, protože já kdybych to nezažila, tak taky neuvěřím.
Měli jsme akvárko a od kamaráda dostali párek krásných sumečků. Pak jednou samička umřela a já našla Pepíčka, jak se jí snaží nadnášet. Nevěděla jsem, že u rybiček může být něco jakou pouto. Když jsme samičku vyndali, začal Pepíček pravidelně vyskakovat z akvária a dokázal to i otvorem, kde jsme předpokládali, že se mu to nemůže podařit. Jednou vyskočil, když to hned někdo nezjistil a byl mimo akvárko moc dlouho. Sice přežil, ale udělala se mu jakási plíseň. Podařilo se nám ho vyléčit vodičkou, kterou jsme koupili v akvaristice, ale stejně netrvalo dlouho a vyskočil znovu, bohužel tak nešťastně, že umřel Nevím, možná že fantazíruju a důvodem nebylo to, že umřela samička, ale do té doby to nedělal.
nám se před léty stala podobná příhoda s vánočními kapry. Jeden, koupený běžně z kádě na ulici pro radost našich kluků, byl již druhý den v pohodě ve vaně, když k němu přibyl další, neplánovaný od souseda. Ten druhý se začal během noci pokládat na bok a nepomáhalo ani připouštění vody sprchou apod. První kapr jej však obdivuhodně podpíral, vzbudila jsem na to dokonce děti, ať to vidí na vlastní oči, jinak by mi nevěřily...
Nejsem zdaleka lovec levných senzací, ale najdu-li v nějakém příběhu alespoň nitku něčeho o čem je možné přemýšlšt, tak po tom jdu. V tomto příběhu ta nitka je, sledujte: většina sumečků patří mezi labyrintní ryby. Znamená to, že jsou závislí na atmosferickém kyslíku. Tedy, musí si občas jaksi loknout nad hladinou. (Nadnášel ji? Labyrint vysvětlím v seriálu o rybách) Je tedy paradoxem, že ztratí-li sumeček tuto možnost, utopí se! Prostě, v tom Vašem příběhu je cosi.......
Před lety jsem měla hejno pakeříčkovců. Jedno z jejich mláďat když mělo sotva 5 cm po úrazu osleplo a mělo problémy s orientací v akváriu. Během dvou dnů se k němu připojil další sumeček - "vodič", který před ním plaval a slepý pakeříčkovec se ho při tom dotýkal vousky. Slepé mládě přežilo a normálně vyrostlo jako jeho ostatní sourozenci.
Zde musím použít trochu profesionální omáčky. Zrak ryb je ve většině případů oproti např. savcům, velmi slabý. Ryby mají více orgánů, podle kterých se orientují( v seriálu o rybách) Musím zde uvést, že zvláště u sumců je známo, že jsou velmi krátkozrací. Existují druhy ryb, které zrak úplně postrádají. Myslím si tedy, že onen slepý sumeček si našel svého vodiče sám a ten ho zřejmě bratrsky přijal. Ale je známo mnoho případů, kdy při výlovech bylo zjištěno více slepých ryb a byly dokonce v relativně dobré kondici.
Pane Růžičko, děkuji za vysvětlení, proč jí nadnášel. Víte, mně pořád vrtá hlavou - no tedy nevrtá, protože nejsem z těch co tvrdí že jen člověk-pán tvorstva má mozek k myšlení, já tvrdím, že i zvířata mají svou rovinu úvah, myšlenkových pochodů a emocí, takže spíš mě udivuje, že i u rybiček, které mě vždycky přišly tak, že si žijí spíš jen pro sebe se projevila solidarita, nebo dokonce určitý vztah mezi nimi a že se jí snažil pomáhat. O tom, že pak vyskakoval z akvárka z jakéhosi jen jemu známému důvodu a trvalo to hezky dlouho, než se mu podařilo to, co chtěl, tak o tom už si závěr udělat neumím.
Nebo se mýlím a i mezi rybičkami může vzniknout jakési pouto? Máte určitě napozorováno, podělíte se?
Podělím se rád. Jako u lidí, ptáků, slonů.....Tak i u ryb existují druhy, u kterých žijí páry celý život pospolu. Zajímavého je mnoho, ale myslím, že bude lépe, tak, jak půjde seriál o rybách, uvádět jednotlivé zajímavosti. To, že Váš sumeček neunesl ztrátu partnerky asi nebudu komentovat. Ponechme to raději přírodě a lidské fantazii.
na určitě báječného člověka. Právě jste ukázal, že je člověk nesmrtelný, dokud žije v srdci jiných. Díky za tu nádhernou vzpomínku na "Vašeho" dědu. Určitě se teď usmívá :-)
protože to je moc hezký příběh, díky za to, že jste se s námi podělil o vzpomínku na dědu s takovou krásnou duší...Umíte to skvěle napsat, že to všechno člověk vidí úplně před sebou. Víte, já se asi dneska díky tomu Vašemu vyprávění podívám na těch mých pár rybiček nějakýma jinýma očima...
vy jste to napsal krásně! Je úžasné, když v životě člověk potká někoho, svou osobností tak vyjímečného, že na něj vzpomíná celý život a čerpá pro sebe to niterné, o čem se zmiňujete. Ještě jednou díky za tak citlivý příběh.