BLÍZKÝ VÝCHOD: Lev, nebo lvíče?

Na některé syrské předáky uvalil Západ sankce. Protisyrsky zaměřené mocnosti také pravidelně šermují propagandistickými proklamacemi o nepřijatelnosti zabíjení v této sekulární arabské zemi. Média takříkajíc středního proudu většinou přizvukují vehementním propíráním jednostranných zpráv o občanské válce a střelbě do civilistů. Nezdá se ale, že by to něco měnilo na stávající situaci. V ní napomáhají k zachování vedoucí úlohy strany a prezidenta, toho času krvavého očního lékaře Asada, také jiné postoje Ruska či Číny, než jaké se projevily v případě Libye.

Nepřátelé tuhého baasistického režimu, jenž tvoří křesťané nebo muslimové řady větví, prostě dohromady o moc více nezmohou. Nezřídka jsou zapleteni do vnitřních, jakož i zahraničních problémů. Zejména vojenských dobrodružství, při jejichž charakteristice by asi nestáli o biblické podobenství srovnávající třísku ve zraku bližního s ignorováním trámu uvízlého v oku vlastním.

Přestože nomenklatura ztělesňovaná Bášarem Asadem, kterému obdivovatelé přezdívají „nový lev z Damašku“ („starým“ byl zakladatel dědičné republiky, otec stávající hlavy státu), musí kvůli svému přežití tvrdě bojovat těžkými zbraněmi, její pád na obzoru zatím není. Do jisté míry je pamětliva úspěchu z roku 1982, kdy islamistickou vzpouru ve městě Hamá doslova rozdrtili tankisté, dělostřelci a ženisté vybavení východoevropskými bojovými prostředky.

Udát se může samozřejmě ještě leccos. Vzbouřenci projevují nečekané odhodlání, takže přese všechno jde o nejkrizovější vývoj od nastolení původně neuvažovaného, protože druhorozeného „lvíčete“. V podstatě málo charismatického předáka, s nímž si mezinárodní veřejnost spojuje nucený odchod Syřanů z neuralgického Libanonu, případně opakované sliby reforem. Těm se však Damašek rozhodně nevyhne.

Článek vyšel v deníku E15