Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
chudák drobek
to musel být pro vás všechny takový stress. snad z toho nebude mít trauma na moc dlouho.
Dalmi
to je mi ale líto! Tyhle chvíle je člověk bezradný. Doufám, že už se to nebude opakovat a že Sorbon bude i dále v klidu <3
Rada pro příště (snad nebude potřeba)
Dalmi, rada pro příště - nesahat mezi psy, nekopat, nemlátit lopatou... Pokud mají ocas, tak za něj chytnout a snažit se ty dva odtáhnout. Funguje na 100%, bohužel mnohokrát ověřeno.
NALÉHAVÉ OT
DALMATIN, , PROSÍM O ODPUŠTĚNÍ, ALE MÁM JEDNU NALÉHAVOU PROSBU O POŘÁDNÉ ZVÍŘETNICKÉ DRŽENÍ PĚSTÍ. VE STŘEDU SI TOTIŽ (LETOS 85 LETÁ ) MANŽELOVA MAMINKA ZLÁMALA KRČEK PRAVÉ NOHY.. DOKTOŘI VELICE DLOUHO OTÁLELI S OPERACÍ, ALE UŽ JE KONEČNĚ DEFINITIVNĚ ROZHODNUTO. ZÍTRA BUDE OPEROVÁNA, TAKŽE TU ŽEBRÁM O DRŽENÍ PĚSTÍ PRO ŠTĚSTÍ,ABY VŠE DOPADLO DOBŘE. MAMINKA MÁ STRAŠNĚ SILNOU OSTEOPOROŹU A ARTRÓZU TAKY VŠUDE, TAKŽE VÝSLEDEK MŮŽE BÝT DOCELA FATÁLNÍ. PROSÍM, DRŽTE VŠE A VŠICHNI, CO JEN MŮŽETE. NA ŘADU JDE JAKO PRVNÍ, SNAD VŠE DOPADNE . JSME OBA DĚSNĚ NERVÓZNÍ. VĚK JE VĚK A NARKÓZA JE V KAŽDÉM VĚKU NEBEZPEČNÁ. TĚCH JEJÍCH NEŠŤASTNÝCH PÁDŮ BYLO MOC, VYVRCHOLILY TAKTO NEŠŤASTNĚ, ALE UŽ JE ROZHODNUTOU. MYSLETE NA NÁS, PROSÍME.
Re: NALÉHAVÉ OT
Máme v příbuzenstvu babičku, která byla na stejné operaci v takto vysokém věku a dnes zase chodí, dojde si sama i nakoupit. Tak držím palce, aby i u vás to stejně dobře dopadlo!
Re: NALÉHAVÉ OT
Držím fest a věřím, že to dopadne dobře. Moje tchyně si zlomila krček taky v 85 letech. Operovali ji, všechno dopadlo výborně, chodila - sice těžko, ale chodila- a žila v pohodě ještě asi čtyři roky.
To mě mrzí,
že má Sorbonek za sebou tak nehezký zážitek a dvojnásob nepříjemné je, že Bohouš se vyskytuje v sousedství, i když - jak jsem pochopila - asi ne každodenně. Jestliže ale klidně zdolá plot, tak by se ani na vlastní zahradě neměl pohybovat volně, to se nedá nic dělat. Kvůli bezpečnosti jiných psů, jiných lidí a nakonec i své vlastní.
Já sama jsem si myslela, jak skvěle vychovaného bezproblémového mám psa. A ten zlatý, jemný, hodný pejsek asi (konečně) dospěl a dává najevo, že nemá rád velké psy. Ne že by je napadal nebo na ně štěkal, jen má potřebu říct jim, že jsou blbí nebo něco podobně nelichotivého. Naposled na podzimní strakaté vycházce - 20 strakáčů mu nevadilo, ale šel s námi i jeden ridžbek a ten Denise prostě štval, a tak se mu motal kolem zadku a vrčel si u toho. Třikrát jsem ho odvolala, počtvrté vzal ridžbek spravedlnost do vlastních tlapek a zalehl Denise na zemi. Ještě štěstí, že to nebyl žádný rváč, ale moc hodný a vlastně mírumilovný pes! Ani jsem se nestačila leknout. Kéž by si vzal ten náš blboun z toho ponaučení! A to je odmala zvyklý na procházky se psy, jezdí na srazy, dovolené, psí tábory....
Sorbonkovi přeju, aby se rychle oklepal a nepřestával věřit tomu, že "neprat se je normální" .
Re: To mě mrzí,
Děkuji.
Denisek dostal jemnou lekci, takhle to má vypadat!
Už byla téměř tma
když jsem se dostala dnes s Ajvi ven. Naštěstí jsem potkala hned za naší zaradou sousedku ze vsi s malým chundeltým skorojezevčíkem a ti dva tak lítali, že Ajvi po domácí očistě odpadla. Po tmě, v houští, v lese, a protože malé Ronyho nožičky jí sotva stačily, tak pejsek štěkal a hlásil tu nespravedlnost, že nemůže Ajvi chytit a my dvě paničky jsme v té tmě věděly, kde se právě to naše chlupaté lítací duo nachází :-).
Re: Už byla téměř tma
:-)
Náš černý pes není ve tmě vůbec vidět. To dalmatin byl jako světýlko
Jo rvačky psů...
opravdu velkou rvačku mezi Trixie a Sadie jsme zažili pouze jednou (obě kastrované, rvačka bylo o vyhrabaný zbytek "kosti" z kůže, naštěstí bez zranění) a otrásla jak námi, tak Trixie, která po ní dokonce zvracela, jak byla roztřesená. Nechtěla bych něco podobného zažít znovu. Trixie se teď vidí s ostatními psy skrze drátěné ploty, nebo z dálky. Přímého kontaktu se prostě už bojíme, ale naštěstí nemáme pocit, že by po něm Trixie toužila, je spokojená, hlavně, že má nás. Teď, co u nás nově otevřeli psí park, zajedeme k němu a já Trixie dovedu na vodítku k plotu, "aby se dívala". A ji více zajímají pachy okolo, než případní psi, kteří si ji přiběhnou očuchat. Po chvíli chce zase sama do auta.
Umím se tedy Dalmi představit, jaký šrám to zanechalo na vás a je mi vás všech moc lít - Sorbonka a jeho lidiček. Sorbonek je krásný, už z pohledu dobrácký pes. Moc držím palce, aby i nadále takovým zůstal.
Mě udivuje jedna věc. Píšeš, jaká je Beruška milá (stejně jako Sorbonova sestra), takže je od svých pánečků jasně milovaná. Proto nechápu, jak mohou tito jasně milovníci psů dopustit (odsouhlasit), aby jejich syn "vychovával" svého psa bitím? A vpustit si takhle agresivního psa do domu - ač mají fenky, riziko rvačky tam určitě je.
Nevím, jaký "sousedský" plot máte. Jestli jen drátěný, nešlo by místo něj (nebo před něj) postavit nějakou dřevěnou ohradu, nebo napnout alespoň plachtu? Psi by se sice cítili, ale neviděli.
Re: Jo rvačky psů...
Beruška je opravdu vyjímečná, předchozí psi takoví nebyli. Už kvůli ní by si člověk to plemeno zamiloval.
S plotem to asi nevyřešíme, naše zahrady jsou veliké a oni mají ještě louku pro koně. Když bude Bohouš chtít, ven se dostane
Sorbonek
velký dobrák a družitel. On už od pohledu vypadá velmi nevinně, je mi líto, že ho ten od vedle takhle otravuje. Škoda, že někteří psi se nemohou socializovat protože jim to povaha pánička nedovolí. Zatím jsem nečetla komentáře a asi se budu opakovat. Určitým lidem pes do rukou nepatří.
Ája se taky rádá druží a jeden malý pinkosárek , co furt lítá po dědině ji napadá, kdyby nebyla tak hodná jak je, kdoví jak by to s ním dopadlo,i Daník už ho spražil ale on je jak divous, malý Napoleon, majitelé jsou oba učitelé a myslíte, že to pomůže, nenene, zas ho pustí ven.
Re: Sorbonek
Naše Klárka říká Sorbonovi Fifinka. Je fakt troubelín. Zatím :-)
Jsem ráda, že
Jsem ráda, že se tu probírají i tyhle stránky chovu psů. Jako nepsí nemám co radit, tak jen budu držet palce, ať se Sorbon nepokazí. Tahle situace, když už nastala, má aspoň tu výhodu, že se dá se sousedy mluvit.
No, tak to je situace
dost nepříjemná. Kloním se k názoru, že opravdu do půl roku, může být Sorbon tím postrachem okolních psů-samců. Holt testosterony dělají své. Měl by chodit na procházky teď už s velmi obezřetným lidským doprovodem a nechat ho vyběhat JENOM se zaručeně kamarádskými psy - samci. Dalmi, však ty to znáš velmi dobře, jsi zkušená a jistě si poradíš. A na Bohouše opravdu velký pozor. Ono u těch obřích kříženců člověk nikdy neví, jak se jim to v těch palicích srovná. A také pozor na kousance, zvlášť když jsou v takových těch kožních řasách. Za čas se tam rády dělají neskutečně velké dutiny, hnisající abscesy.
Re: No, tak to je situace
Děkuji za každý názor, jsem ráda za různé poznatky.
Kousance jsou zahojené, jen lysé. Ale to zaroste :-)
Sorboušek
je sice pořád sladké mimi, ale pána neopustil!
On si to časem kdejakej halama rozmyslí, ale věčný stres z Bohouše ..., asi těžko požadovat, aby to řešil majitel, že.
Re: Sorboušek
Naštěstí je Sorbon vlastně od nich, takže se cítili špatně a slíbili nápravu. Tak snad....
Sorbon už není takové mimi
Hm, tohle je nepříjemné. Jsou psi v vyšším a nižším agresivním pudem. Cane corso je většinou poměrně klidný, ale co je druhá půlka v Sorbonkovi? Ono se zdá miminko, ale Sorbon už takové mimčo není a je velký. Samozřejmě, Bohouš je psychopat a pravděpodobně to podpořila "tvrdá výchova" (i když nevím přesně, co se myslí pojmem tvrdá výchova), ale riziko průšvihu je dost velké. Teď nemyslím Bohouše, ten tě může trápit jen okrajově, ale Sorbona. To, že měl při rvačce podporu páníčka, mu zvedlo sebevědomí (je mi jasné,že jste ho nemohli nechat pokousat, také bych zasáhla, ale pro výchovu to je možný problém). To, že ho dospělý pes nesežral, naopak "prohrál" je také možný zárodek problémů v budoucnosti.
Teď vidím, jako jediné řešení řízeně učit Sorbona potkávat velké psy a sledovat jeho reakce. Jakmile by se zčal ježit, je nutné ho zaměstnat a cizího psa nenechat víc přiblížit (aby získal Sorbon sebejistotu, ale neposílil agresi). A postupně ho učit nereagovat na jiné psy (případně s prověřeným kamarádem nechat pohrát). Je ještě šance, že se to neprojeví, ale byla bych teď hodně opatrná. Mně se tohle stalo s Nickem - také napadení odrostlého štěněte dospělým psem. Tehdy jsem si neuměla poradit a z Nicka se stal občasný výtržník. Pokud by se něco dál dělo, napiš. Sice nerada řeším na dálku, ale pár tipů mám.
Re: Sorbon už není takové mimi
Druhá půlka je setr.
No, uvidíme. Tahle příhoda je stará cca tři týdny, zatím se nic neděje, Sorbon je stále milující všechny psy a lidi. Včera jsem mu zrovna domlouvala, že řítit se na známou osobu je sice roztomilé, ale on to dělat NEBUDE. Prostě nebude.
Bohouš neposlouchal jako štěňátko a byl dost bit. Opravdu hodně. Tohle jsou výsledky.
Re: Sorbon už není takové mimi
Věřím a to pevně, že Sorbon se svou povahou nebude nebezpečný lidem, ale spíš jde tady o psy, hlavně samce. Tak jak píše Eva Ž., obezřetně sledovat jeho hry se psími kluky.
Re: Sorbon už není takové mimi
Zkažený pes lidskou blbostí je opravdové neštěstí. Za sebe bych doporučila znemožnit Bohoušovi opuštění jejich pozemku a venku jen v košíku
Re: Sorbon už není takové mimi
Mnó, pokud znám trochu setry, nejsou útoční ale taky si nenechají nic líbit. Jednou Áju I. setřel dobře setr, pletla se dvěma psím kamarádům do hry a psiska ji vyloženě nechtěla, ale ona né a né to pochopit, tak ji ten setr pěkně vyprovodil, neublížil ale spražil a už mazala. :)
No, obrovské sladké mimi je jedna věc,
ale psi vidí skoro dospěláka, to jednak a dvojak konkurenci ve smečce.
Bez mého důrazného upozornění Roňák nedovolí cizímu psu vstup na dvůr. Nejprve startuje a až pak teprve kouká kdo je kdo. Čím větší a černější, tím horší nepřítel.
I když doma by se choval v náručí spolu s kočkama.
Možná, že spouštěčem agrese je i v tomhle případě malá slečinka. Když míjíme jiné psy, nekoukám po dalmatinech, ale po puuudlovi. Madam sotva znatelně zavelí (a všimnu si toho jen já)a velcí psi jdou na věc. Když včas odlovím Bonďu, na přivolání dalmatinů mám času dost :)
Smečka má jiná pravidla a možná počátku diskuse si nikdo nevšiml :)
Re: No, obrovské sladké mimi je jedna věc,
Máš pravdu, s tou smečkou. Jenže pánečci mající smečku si taky musejí být vědomi těchto pravidel. Ten, kdo jde kolem, má právo projít bezpečně. Já jsem na smečku zvyklá a při setkání s neznámým psem radši odchytnu... malou sladkou Ari:))
Re: No, obrovské sladké mimi je jedna věc,
Ano, ale je třeba si uvědomit, že tam byly smečky dvě. Jednu tvořil Sorbon s fenkami, které zná a příležitostně se s nimi kamarádí a druhou Bohouš s malou fenkou a těmi samými fenkami.
To je oboustranně výbušná situace a psi (samci) se neměli dostat k sobě.
Ostatně, klid a mír na srazech a venčeních ... skoro všichni tam vozí feny, proto si Roňák může běhat volně.