Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Re: Milá Bubu
No jo, krkavčí matka, to jsem celá já! Týrám synka hladem. Zrovna dnes jsem mu k svačince chystala 2 rohlíky se šunkou a sýrem a k tomu ještě 2 krajíce chleba obložené tímtéž. Sobě jsem do práce namazala jeden tenký krajíček a ten mi byl taktéž odebrán. Chudinka vetchá matička musela požít sušenku první pomoci ze šuplíku v práci. Juniorovi bylo tento měsíc 17. To, myslím, mluví za vše.
Re: Re: Milá Bubu
17? To opravdu mluví za vše. Ke svačince nemá cenu zastavovat se pod 10 rohlíky (pokud měl vydatnou snídani).
Re: Re: Milá Bubu
Podívej se na to z druhé strany - chlapec je ještě ve vývinu, tudíž MUSÍ dostat do sebe nějaké živiny - a matička je předzásobena šuplíkovými sušenkami .
Re: Re: Milá Bubu
Á, jeden chlapec ve vývinu. Kolega v práci mluví už nějaký čas o svém synovi jako o "žralokovi" (dítku bylo o prázdninách 16) a myslím, že ví proč. Radši se tomu moc neusmívám, kdo ví, co bude za nějakých 10 let z našich ratolestí. Možná, že kosatky...(Beta promine, ale žádný dámský ekvivalent od žraloka mě nenapadl a ochechule jsou býložravé...)
Re: Re: Re: Milá Bubu
Kosatka se neuráží, naopak - jako příklad je to dost dobrý neboť zasytit nelze...
Re: Re: Re: Milá Bubu
Chlapečci jsou prý větší hladovci. Ovšem naše droboučká malá 8 letá Péťa dokáže cestou z tréninku jen tak mimochodem zdlábnout 5 rohlíků, doma se okamžitě shání po večeři a většinou to ještě doplní ovocem v blíže neurčeném množství.
Já myslela původně
že Timůra by měla být Tymůra od zvolání Ty můro! To je (alespň u nás) nejjemnější z nadávek (následována pak Ty.... a Ty.... PT čtenář si dosadí sám, tohle je prý slušný server)
Re: Já myslela původně
Však na ni také občas voláme "Co mi čumíš do pusy, ty můro, Timůro!"
Není nad smečku!!!
Krása. Super soužití a jak vidno, chlupatci všeho druhu mají jednoznačně zakódováno, jak si lidskou část smečky vycvičit!!
To vysttrnadění paničky z postele je SENZACE - nevěřila bych tomu, kdybych něco podobného nezažila s naší čubiznou. Na chalupě, kde pes do postele smí, jsem taky musela opustit postýlku, při té příležitosti jsem vyvenčila čubiznu a pak jsem šla"venčit" sebe a když jsem se vrátila, málem nebylo kam - přesně na tom mém vyhřátím místě se rozvalovala čubizna. Koulela očima, loupala po mně okem, co tomu říkám - no co bych říkala: koukej vypadnout na svý, na polštáři jsem JÁ. Tak se vypakovala a zalehla do "svého" prostoru k mým nohám, tedy spíše NA MÉ NOHY, jako obvykle. Víte, jak je to příjemné, když Vám postýlku někdo pěkně vyhřeje?!
:D
Tak závěr článku mě opravdu mohutně pobavil. Tímhle rafinovaným stylem vystřídat paničku v posteli, to je fakt bomba
taky dobrá smečka...
A myslím, že dvounozí i čtyřnozí členové této smečky jsou se vzájemným soužitím spokojeni.
Jen kdyby někteří chudáci dostali občas něco k jídlu :o)
Moc pěkné
povídání, milá Bubu ! A ten trik s nočním venčením, ten už před pár lety s velikým úspěchem používala Anka na přednostu. Pak došlo k jakési nepsané dohodě, že když se Anka tiše během noci přesune do prostoru mezi nás a já si ji vezmu k době pod deku, tak ona přestane vyžadovat pro sebe jeho půlku postele.
Re: Moc pěkné
Okupaci postele znám moc dobře. V době kdy páník nebyl ještě zvyklý na chlupatce a probíhalo seznamování s mojí smečkou jsme byli v zimě v chatě. Páník se šel v noci vyčůrat a když se vrátil (potmě) nahmatal v posteli něco teplého, chlupatého. Jen díky věku ho nezkolil infarkt. Mou postel okupovala čubina a pes se rozhodl, že vposteli je lépe než v pelíšku. Pán ho sice tehdy vypakoval, ale nicméně se se mnou nerozešel. Teď už ví, jak správně spát se psem (místečko v nohách se pro ubohého pejska najde). Jen omezujeme spaní se psem na dovolenou, přece jen už máme špatné spaní.
Re: Re: Moc pěkné
Filip dává na noc přednost křeslu (kvůli časté jsem na něj rezignovala a pouze disciplinovaně vyměňuji povlaky na polštářkách), ale Hugo rád spí v posteli. Rozvalení se v prostředku postele prostě musí mít mužský v genech (nejspíš jako stabilní součást chromozomu Y) a tak trochu bojujeme o místo. Už pochopil, že panička spí u zdi a musí jí nechat dostatek místa, aby se tam vešla. A kombinuje to (včetně zbytku koček) s nočním couráním dovnitř a ven.
To je paráda.
Takový parádní zvěřinec. Kočičandy a psina. Moc pěkně napsané. Dnes je to teda těsné, jedna neví, která z vás dvou, děvčata, píše líp.
Hmmm, také jsem chtěla něco spísnout, ale teď budu mít komplexy.
To je parádní menažérie.
A Bárinka ve skoku do bazénu -to má pohyb jak hrom! A ten kurt vzadu - ten je taky váš?
Re: To je parádní menažérie.
Nee, Jakube, ani ten bazén není náš. To je u babičky na zahradě a kurt je sousedů. A fotku dělal junior. Jen ta zvěř mi říká paní.....
Re: Re: To je parádní menažérie.
No proto... sem si říkal, majitelé kurtu přímo doma...