Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Děkuji vám všem za přispění k tématu ruce. Pro mě je to zajímavé téma.
Jak nás ty učitelky uměly potěšit, ta tvoje Ti mohla říct, že máš ruce pro práci a třeba i pro krásnou práci stvořené a Ta moje mohla spolknout jazyk, když mi při hudebce ztrémované přítomností spolužáků potřebovala říct, že můj pěvecký projev je jak od husy co ji někdo škrtí. Hodný holky učitelský.
Já mám ruce malé, drobné a nad zápěstím hodně štíhlé , možná ne malé na " holku", ale určitě na holku mého vzrůstu. Poměr prstů, dlaní, vrásek akorát, čím dál víc jdou do podoby rukou máminých. Na prostředníčcích a prsteníčcích nehty do tvaru rozšířených misek, to se těžko upravuje na hezký tvar. Pěstění je moc nepotkalo. Ani nehty ani ruce. Udělají co chci a většinou jsou docela šikovné. Ale pravda příběhy nenapíšou, k tomu jim cosi chybí. Hlava, kde by se příběh sesumíroval. Ten jeden co píšou je běžnej, trochu vyzmatkovanej, smířenej. Takže u nás dobrý
No co, ony ani učitelky hudebky to neměly lehké. Třeba té mé na ZDŠ jsem musela přísahat, že při volbě nepovinných předmětů na gymplu si vyberu ne zpěv ale kreslení I když - ono to bylo prašť jak uhoď, učitelka kreslení, ta by zas byla radši kdybych zpěv
Zvláště v tom mladém teenegerském věku dokážou slova dost ublížit, viď?
Tak na druhý pokus. Mám ruce celkem štíhlé s dlouhými prsty, nehty hezké, teď krátké. Mívala jsem nehty delší a vždycky nalakované, bez laku mi přišly jako nahaté, ale jen světlými laky, dlouhé rudé drápy se nikdy nekonaly. Umělé nehty jsem neměla nikdy, myslím, že svoje jsem měla hezké dost. Teď už nehty nelakuju, už mě to neba, ono to taky dá dost práce, je udržovat hezké. Vždycky, když jsme přijeli z chalupy - a to jsem zásadně pracovala v rukavicích, jsem ruce drhla, mastila, lakovala, abych mohla v pondělí mezi lidi. Že jsem se na to nevykašlala, dneska by mě to ani nenapadlo.
Už jsou vrásčité, sem tam hnědý flíček, jak se na nich podepsal zub času. Ale pořád jsou šikovné, umí vyšívat, háčkovat, drhat, plést- momentálně Anině svetřík. Občas mě bolí klouby, ale to jsem zatím vždycky vyřešila teplem, nosím rukavice a když je fakt zle, tak i doma a do postele .
Ruce... podědila jsem po babičce výrazné žíly na hřbetech rukou. To mi nikdy nevadilo. Krátké nehty lak zahlédly jen kolem tanečních, pak už nikdy. Horší je, a nikoho dalšího neznám, že mi celý život přerůstá kůžička na nehty a pokud se s tím pokouším něco dělat, akorát si pořídím perfektní záděry. Když k tomu přičtu nechuť na zahradní činnosti používat rukavice... Ale mám své, nyní už značně vrásčité a s tenkou kůží, ruce přiměřeně šikovné, takže dobrý . Ovšem soutěž o nejhůř vypadající ruce bych asi vyhrála...
Jajko na stupínků vítězů bychom určitě stály vedle sebe, o cenu se dělily
Jejda, já jsem na tom stejně - s tou kůžičkou, a nehty se mi lámou. A práce v laborce těm rukám taky neprospěla, dřív jsme ani neměli tenké rukavice. A já se ráda "dotýkám", mám problém na výstavách a tam, kde se na předměty nesmí sahat. Já si ráda věci pohladím.
Tak jsem napsala takový dlouhý příspěvek, pak jsem na něco omylem klepla a je fuč grrrrrrrrrrrrrrrrr
Moje ruce jsou přesným mým obrazem - malé, tlusté, rapate a neobratné gramlave paprče. No co už, nějak to s nima doklapu. Zato Jeník má krásné ruce a jemné jak velebníček...
Ygooo u nás takyy, takyy, Brtnik má tak krásný ruce! Von je teda má i laskavý - nevím prostě mi to tak přijde, on je člověk, kterej je laskavej celej teda. No ale kůži na rukou? No to je tak nechutný a nespravedlivý! - má ji totiž jak patnáctiletá modelína!! Na co von to jako potřebuje?? A to s těma rukama maká, není žádnej povaleč, ne, ale pořád fakt kůži jak z alabastru. By se mohl hrabat kdekoli a furt bude mít nádherný ruce.
Petro, já svému choti závidím kůži po celém těle a klidně bych si jí s ním prohodila. Je měkká, jemná, teplá a nemá na ní jediný neptařící hrbolek, žádné flíčky. Prostě kůže do které by měla být "oblečená dáma" a ne chlap Zatímco ta moje...marno psát Manžel má ruce veliké, opravdu chlapské a pracovité. A přestože je o dost starší než já, ruce má je méně krabaté.
Mně se moje ruce nelíbí,, jsou na nich vystouplé žilky, jsou vráščité a kůže suchá (ač denně mažu aloa krémem). Kromě hustých vlasů jsem vždy toužila mít hezké nehty. Ani jedno nemám, nehty rostou děsně pomalu (jako vlasy), ale jsou křehké a lámou se. Kdybych měla velké lůžka nehtů, takové "velké mandle", pak bych délku nehtů neřešila, stačil by mi jejich hezký tvar (ten měla maminka, já to bohužel nepodědila). Jak se mi jen trochu povyrostlé nehty lámou nebo natrhnou, musím je ostříhat a tak mám na konci prstů jen nehezké paličky a už i dva pokřivené prsty. Dlouhé prsty pianistky to rozhodně nejsou. Ale prstýnky se mi na ně ještě stále vejdou. Takže jak napsala Jenny, mám ruce zcela obyčejné...které umí všechno. A co hlavní, mám na nich všech deset prstů! Manžel si před dvěma týdny zlomil zápěstí na levé ruce, má to zafixované a s půlkami koukajících prstů toho moc nezvládne. Naštěstí je pravák, ale i tak je ze své na 6 týdnů neschopné ruky dost otrávený. Takže ať jsou moje ruce jakékoliv, jsem ráda, že je mám obě zdravé.
Blážo, velice zajimavý "jasnovidecký" odhad učitelky A vyplnil se, tvoje ruce dokáží z kamínků a drátků vykozlit nádherné věci (jestlipak se o tom někdy dozvěděla, jak se trefila ).
Hezké téma, ráda jsem si početla o Vašich rukou. Mám ruce úplně obyčejné,kromě jemných prací umí docela všechno,co potřebuji. Mimo loňského ramene nebyly ani zlomené, na rozdíl od mých nepokojných nohou. Nejvíc si pamatuji na ruce mojí babičky přeslicové, byly tak upracované až při hlazení mé hlavičky drhly o vlásky, pořád něco dělaly,uměly plést,vyšívat,háčkovat,tvořit,vařit,péct,prostě všechno a je mi po nich moc a moc smutno.
Ruce, hezký téma. Já mám ruce taky štíhlý s dlouhými prsty, no teď už vráščitý. Ale bohužel posledních pár let i elektrizující a nepomáhá na to nic. Dostanu ránu od každý kovový kliky, od lidí, když si s někým podám ruku (díky za covid v tomto směru) a od kočičích uší. Od psích naštěstí ne, což teda ale nechápu proč kočky jo a psi ne. A i ty kočky dávaj rány jen ušima.
Ono to není moc vtipný, když například v práci máme kovový kliky a pokaždý když jdu do kanclu nebo z kanclu, to schytám. A lidi taky blbě koukaj při podání ruky, žejo.
Není to elektrizování tím, že máš třeba suchou kůži? Nespravilo by to nějaký krém třeba?
Jinak občas mi taky elektrizují ruce, ale je to spíš tím, co mám na sobě, když je to umělé vlákno. Nějak se to třením přenese na ruce.
Statická elektřina? "Dostanete ránu při kontaktu s jinými lidmi. Oblečení se na vás lepí. Vlají vám vlasy..."
Nějaké tipy co s tím jsou tu: https://1url.cz/zz5AC
Mayo, mívala jsem to taky. A byly dny, kdy mi nikdo z rodiny nechtěl dát pusu. :) Teprve teď jsem si uvědomila, že už to nemám. Myslím, že to zmizelo s přestěhováním se z Prahy a s tím, že už nechodím do práce.
Mám ruce štíhlé s dlouhými prsty a pevnými hezkými nehty. Ale po tátovi žilnaté a vrásčité, už od mládí. A co je nejhorší - ledové. I v létě, když se někoho omylem dotknu, je to jakoby na něj sáhl Smrť. Takže tak ...
Hlásím se k těm, co si svoje ruce představovali (představovaly ) kdysi jinak. Evidentně jsem je podědila po tatínkovi, ženská část rodiny měla ty štíhlé a elegantní.
Moje jsou na ženskou hodně velké, široké, žilnaté (to tatínek neměl ). K tomu mám kupodivu štíhlé prsty, takže běžné prstýnky mi bývaly velké. Časem se to vyřešilo, protože mi začaly lehce otékat klouby a tudíž jsem přestala prsty oblíkat.
Na druhou stranu ty ruce dělají, co od nich chci, takže za mne dobrý.
Mimochodem - taky koukám po rukách, ale ještě víc než tvar ruky mě obvykle zaujme tvar nehtů. Ne to, jestli jsou nalakované, zastřižené tak či onak, ale ten základní tvar, s kterým se moc nadělat nedá. Pravidelné? Úzké a elegantní? Krátké (nemyslím ostříhané, ale tvar samotného nehtu)...
Blážo, dobře jsi to trefila .