ČLOVĚČINY: Hranice soucitu

Ale co když ten o pomoc volající skutečně pomoc potřebuje a není v ten moment v našich silách odlišit hajzla zahrávajícího si s city druhých od člověka v nouzi nejvyšší?

Pominu případy matek s nemluvňaty umrtvenými kdovíčím do bezesného spánku v náručí. Mívala jsem na ně "štěstí", ověšená taškami s nákupem. Pokaždé jsem nabídla nějakou potravinu. V lepším případě jí odmítly. V, pro mě, horším případě jídlo přijaly, ale za nejbližším rohem vyhodily do koše.

Pominu případy "slepců", kdy "slepec" s bílou holí i "asistenčním" psem, vrážel s mohutnými omluvami do lidí, a při každém "nárazu" žádal o příspěvěk a když se metro nebo tramvaj rozjely, sbalil hůl, zakopl psa pod sedadlo a četl si noviny.

Pominu případy beznohých a bezrukých, které vídám cestou do zaměstnání a kteří strkají kolemjdoucím pahýly svých mnohdy zanícených zbytků končetin pod nohy a "výdělek" takto vynucený následně odevzdávají těm, kdo je na místo dovezli a posadili.

Stala se mi však věc, s kterou jsem se dosud nesetkala. V metru mě oslovil muž. Tedy spíše mužíček, vlastně mladík cca 30 let. Drobná postava, ošuntělý, ale ne špinavý, slušný, leč notně blekotavý. "Dobrý den", povídá, a zároveň mi pod nos strká občanku a jakousi notně sežmoulanou a potrhanou kartičku (neměla jsem brýle a nemohla si přečíst údaje) Koktavě pokračuje: "Potřebuju pomoc, mám schizofrenii, beru léky a mám jen 150 korun na dva dny."

Otázala jsem se tedy, jak a čím mu mohu pomoct. Zopakoval totéž a požádal o finanční příspěvek na léčení a peníze nebo stravenky na jídlo. Odpověděla jsem mu, že léčení jeho nemoci je plně hrazeno zdravotní pojišťovnou a nemůže očekávat, že mu je budou hradit lidé, které náhodně osloví a pokud nemá peníze na základní životní potřeby, že se musí obrátit na správu sociálního zabezpečení. Poděkoval a šel to zkoušet na vedle stojící čekatele příjezdu metra.

A tak to ve mně hlodá. Třeba to byl podvodník, snažící se zneužít důvěřivosti bližního. Ale třeba ne. A tak se ptám místních vědoucích, zda je možné v této době, aby člověk léčený se schizofrenií, potažmo s jinou závažnou zdravotní vadou, která mu plně a zcela a naprosto totálně znemožňuje pracovní zařazení a tak potažmo i výdělek, že by měl dotyčný invalidní důchod necelé 3 tisíce?

Mám z té příhody špatný pocit. Setkali jste se někdy s něčím podobným a jak jste to řešili?