10 °C
Poznáte ho bezpečně podle toho, že nikdy ve studiu nenosí sako a místo něho má vždy kšandy. Původně se jmenoval Lawrence Harvey Zeiger – jeho rodiče se přistěhovali z Rakouska - a už zpovídá lidi od svých třiadvaceti let. Vzdělání má jen základní, ale rozhlasem byl tak fascinován, že od pěti let, tedy od roku 1938, si na moderátora hrál v koupelně. Jeho otec velice záhy umřel a matka s dětmi žila většinou jen ze sociálních podpor.
Na svůj dětský sen ale nikdy nezapomněl a když v New Yorku v roce 1957 poznal jednoho zaměstnance CBS a svěřil se mu se svou touhou, dostal následující radu: Odstěhuj se do Miami, tam většina rozhlasových stanic nemá žádné odbory, začátečníci se rychle mění a staří zase dostávají brzy výpověď. Lawrence Zeiger okamžitě poslechl a bez váhání odjel na Floridu a hledal nějakou malou stanici, kde by mohl mít větší štěstí. Jeden z mnoha takových vysílačů našel, vstoupil dovnitř a měl skutečně štěstí. Práce sice pro něj nebyla, ale manager mu oznámil, že se mu jeho hlas zamlouvá. Toho mladý pan Zeiger využil a ze stanice se nehnul: stále se tam motal. Myl okna, uklízel, aby byl všem na očích. Za dva týdny dostal skutečnou šanci. Jeden ze spíkrů dal výpověď.
Nedávno o tom Larry King řekl: „Když jsem si sednul do studia a měl uvádět písničky, myslel jsem si, že po mých vystoupeních v koupelně jsem zcela cool. Jenže sotva dozněl první song a já měl promluvit, nedostal jsem z hrdla ani hlásku. Za sklem v režii můj šéf řval: Řekni něco! Jseš v komuniukačním kšeftu a nesmíš nikdy mlčet! Tehdy jsem udělal právě něco, co dělám dodneška: zcela jsem se otevřel a svému publiku se ke všemu přiznal. Řekl jsem: Hey, to je dneska moje první vysílání v životě, jsem trochu nervózní a můj manažer mně před chvílí dal i nové jméno. Od tohoto okamžiku se jmenuji Larry King.“
Když se pana Kinga německý zpravodajský časopis Der Spiegel zeptal, co se za těch padesát let, co pracuje v médiích, změnilo, zcela spontánně odpověděl: „Hlavně to, že tenkrát se ještě ve všech studiích stále kouřilo: při vysílání i za kulisami. Takoví moderátoři jako Johnny Carson, Mile Wallace, to byli silní kuřáci. A Ed Murrow si každý den dokonce zapálil jen jednu cigaretu a od ní si zapálil další a takhle to dělal až do večera. Taky zemřel na rakovinu plic. Všichni jsme tenkrát hulili, já taky. Pak ale přišla nová technika, a ta všechno změnila. …“
Z těch, které zpovídal, a bylo to řádově 42 000 lidí, si velice dobře vzpomíná na Marlona Branda, s kterým vedl rozhovor dvakrát v jeho domě. Uvítání začalo vždy šampaňským a od samého počátku byl prý pan Brando zcela přirozený, odložil make-up. Na konci natáčení ho políbil na ústa a pak odešli do restaurace na jídlo. Dřív než si ale stačili sednout, byl lokál vždy plný paparazzi. Pan Brando všechny bedlivě pozoroval a jejich jednání pro Lary Kinga komentoval. O číšníkovi mu třeba řekl, že podle toho, jak se chová, je nešťastný z toho, že tuto práci musí dělat. Nebo ukázal na nějaký pár, který přišel na večeři a Larry Kingovi o něm – aniž ho kdykoliv před tím viděl – vyprávěl, že musí být hodně nešťastný, protože muž místo na dámu se stále díval přes její ramena do místnosti, buď proto, že někoho očekával, kdo byl pro něj důležitější, nebo protože měl z někoho strach či byl na někoho jiného zvědavější než na svou partnerku. Podle pana Kinga šlo o pravého herce, o génia, který když hraje, musí umět reagovat na takovýto druh podnětů, aby byl přesvědčivý.
Se stavem dnešních médií je Larry King silně nespokojený a v této souvislosti cituje jednoho kolegu, který prý řekl: „Když ukáži na obrazovce po 21 hodině souložící pár, mám hned vysokou sledovanost.“
A proč vy, jako uznávaná světová hvězda, proti takovémuto trendu nic neuděláte, zeptali se Larry Kinga novináři a on odpověděl: „Většinou volí manažment nejjednodušší cestu, jak dosáhnout vysoké sledovanosti. Například Blízký Východ má špatnou sledovanost, ač s určitostí mohu říci, že Blízký Východ je pro nás pro všechny důležitější než smrt Anny Nicole Smith, o níž dnes budu vysílat. Mezi talkshow se rozpoutala absurdní konkurence: Oni mají jejího bratra a my budeme zpovídat jejího lékaře. Jiný její sestru atd. A přitom všechno, co budeme vysílat, je zcela nedůležité. Co se tam řekne, nebude mít vliv na ničí život. O takovém případu, kdy se někdo otráví tabletkami, by se dříve udělalo nanejvýš jedno vysílání už proto, že tato osoba nenechala za sebou žádný výjimečný výkon. Z její smrti se stává story jen díky tomu, že se o ní stále něco vysílá.
Kritici Larry Kingovi vyčítají, že do jeho pořadů chodí všichni rádi, protože nikdy nikomu nepoložil skutečně kritické otázky. Když mu tuto výtku připomněli novináři, odpověděl: „Nevěřím tomu, že s ostrou konfrontací člověk něčeho dosáhne, že se od svých hostů něco skutečně nového dozví. Já se chci od hostů něco dozvědět a ne se sám profilovat. To dělají převážně mladí lidé, mí mladí kolegové, jsou agresivní a dokonce na své hosty i řvou. To bylo typické už pro novinařinu padesátých let: když host přišel do studia, všichni byli jako med a když se zapnula kamaera, vyráběl se konflikt. Takhle já nepracuji: Larry King za stolem je stejný Larry King jako před kamerou večer na CNN.“
Odchod pana Kinga, ale i ostatních jako je šéfreportérka Amanpourová, která odchází k ABC, signalizuje změnu konceptu zpravodajství. S Larry Kingem v televizní žurnalistice definitivně odchází ve Spojených státech i závoj minulého století: nezávislá a politicky neutrální televize. Sledovanost pořadu Larry Kinga za poslední půl rok klesla na polovinu, denně se na něj dívá 674 000 diváků a celková sledovanost v primetime CNN se v průměru pohybuje na hodnotách ještě o sto tisíc nižších. Stanice ve sledovanosti klesla na třetí místo. Na první místo se dostala pravicová Fox News, na kterou se dívá 1,9 milionů Američanů a hned za ní je levicová stanice MSNBC.
Počítá-li ale CNN celkovou sledovanost za 24 hodin, je stále na prvním místě s počtem 90 milionů diváků za kvartál a počtem 1,7 milionů připojení na web CNN.com za měsíc. Podle amerických analytiků se ale i tato čísla brzy změní. Tento trend, jako skoro všechno, zřejmě brzy ovládne i Evropu a tudíž i Česko. V sousedním Německu je již taky nejpopulárnější silně pravicový kabaretista Harald Schmidt, jehož pořad vysílá první veřejnoprávní kanál.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)
Autor je novinář a spisovatel
