Důsledky budou nedozírné. Nestane-li se zázrak, Západ bude muset prozřít. Těžko bude možno dále hovořit o "pokračování mírového procesu". Kdo chtěl vidět, viděl, že už dlouho nepokračuje.

Pro Bushe je to těžká rána. Chtěl, aby v arabském světě zavládla demokracie. V Íránu je nyní relativně demokraticky zvolený prezident, který popírá holocaust. Před několika lety v Alžírsku demokraticky zvítězili islamističtí hrdlořezové - tam jim ale armáda neumožnila vítězství využít. V Palestině nyní demokraticky zvítězili ti, kteří neuznávají právo Izraele na existenci. Z jejich hlediska není o čem vyjednávat. Kdo si myslíte, že by zvítězil, kdyby se konaly demokratické volby v Saúdské Arábii?

Na rozdíl od mnohých si nemyslím, že Bush měl postranní úmysly. Nemyslím si, že šel do Iráku kvůli ropě. Myslím si ale čím dál více, že podcenil, s čím má tu čest.

Jsem přesvědčen, že malé úspěchy a velké neúspěchy demokracie v islámském světě nejsou nešťastnou náhodou. Čím dál tím více se ukazuje, že demokracie souvisí s náboženstvím více, než by si mnozí přáli. Demokracii zřejmě nelze zavést jen tím, že dáme dohromady nějakou ústavu s demokratickými, volenými institucemi, dáme dohromady volební komise a opatříme dostatek volebních plent a uren. Demokracie souvisí s určitým přístupem k životu. Souvisí s určitým přístupem k pravdě, s určitým hodnotovým žebříčkem. Tvrdím, že pokud se nezmění přístup k pravdě a systém hodnot, v muslimském světě demokracie nepokvete.

Nicméně demokracii se - byť ze zcela jiných důvodů - přestává dařit i v Evropě. V podstatě jsme již nějakou dobu prohospodařovali kapitál, nashromážděný předchozími generacemi. Mám obavy, že už ho moc nezbývá. Ani náš převládající systém hodnot demokracii nepřeje.

Arabské děti jsou už od mateřské školy po více než jednu generaci syceny nenávistí. Mnohé palestinské matky jsou hrdé na to, že jejich synové provedli sebevražedný útok, při němž zabili pokud možno co nejvíce izraelských civilistů. Opravdu je tak překvapivé, že Hamas zvítězil?

Sama se sebou spokojená a rozmařilá Evropa má už celá desetiletí tendenci problémy neřešit. Když se problémy pokoušejí řešit Spojené státy, Evropa křičí, že to dělají špatně. Mnohdy má pravdu, ale sama není schopna nic lepšího nabídnout. Zruší embargo na vývoz zbraní do Číny, zruší sankce vůči Kubě, s Íránem bude jednat tak dlouho, dokud nebude mít atomovou pumu, bude se přátelit s Putinem, ať dělá, co dělá. Palestinci usoudili, že bývalí teroristé byli (do značné míry díky evropské podpoře) už natolik zkorumpovaní, že museli být nahrazeni teroristy současnými. Teď bude Evropa - obávám se - jednat s Hamasem. O čem? Těžko domýšlet.

V třicátých letech komunisté říkali, že u Madridu se bojuje za Prahu. Nemyslím si, že to byla pravda. Myslím si ale, že u Jeruzaléma se bojuje za Evropu.

Není to poprvé.

Stránky autora