Pátek 20. června 2025, svátek má Květa
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

JAPONSKO: Obyčejný den

diskuse (28)
Po několika zamračených, zimomřivých dnech konečně ustal déšť, vykouklo sluníčko a provonělo vzduch příslibem jara. Cpalo se k nám do bytu a říkalo: Pakáž líná, oblíct a marš ven!

Musím nakoupit a autem to do nejbližšího nákupního centra trvá deset minut. Procházkou podél řeky dobrou hodinku. Beru tedy dcerku do kočárku a vydáváme se na cestu. Je dlouhá, ale příjemná. Často se zastavujeme, koukáme na ryby v řece, kachny, dokonce i malou želvičku se nám podařilo vypátrat. Labužnicky se hřála na na kameni a snažila se předstírat, že tam vůbec není a případným čumilům se jen zdá.

Zdravíme všechny, které po cestě potkáme. Lidé jsou tu zdvořilí. U nás už se takhle zdraví jen turisté na stezkách. Malá Lu občas zamává, ale většinou rozdává pětizubé úsměvy. Často si vyměníme i pár zdvořilých vět. Není to těžké. Většinou jen děkuji za komplimenty, neboť malé blonďaté batolátko s velkými kukadly budí spolehlivě pozdvižení. Občas za námi lidé volají a nosí různé vytroušené předměty. Leporela, kousátka, pískátka, botičky.

A skoro vždy přichází otázka, odkud jsme. Než stačím odpovědět, už slyším: Kanada?! Téměř bez výjimky. Dodnes nevím, proč zrovna Kanada, ale je to tak. Někdy, když jsem v dobrém rozmaru, tak říkám: ČEKO! Když ne, tak prostě jen kývnu. Koneckonců, nějaké kanadské pasy by se u nás doma našly.

Souběžně s řekou vede i trať malého příměstského vláčku. Ovšem ne všude, kde je most přes řeku, je i přejezd přes koleje. Jsem bezradná. Tam, kde potřebuji přejít, to nejde. Ptám se mladé ženy, kudy vede nejkratší cesta k Seiyu. Chce dát správnou odpověď, a tak se ptá i ženy stojící vedle ní. Společně přemýšlí, diskutují, a pak mě směrují zpět k poslednímu přejezdu, který jsme minuly dobrých pár set metrů nazpátek. Když už se chystám poděkovat a mašírovat ten lán cesty zpátky, vykoukne odněkud třetí žena a i ta je ještě zapojena do porady. A vida! Víc hlav víc ví a na světě je zkratka vedoucí pod tratí, jenom kousíček od nás. Ženy se ještě ujistí, že si kočárek s krkolomnou cestičkou poradí, já jim děkuji a ony mi mávají.

Je poledne. Vstupujeme do místního „chrámu konzumu“. Batolátko už má vlčí hlad a nespokojeně brble. Matka ale potřebuje nakoupit, potomka udobřuje malou portmonkou. Hrej si, tumáš kohouta! Spokojeně objede regály, do košíku nahází proviant a když nemůže cosi najít, ptá se nejbližší prodavačky. Ta nechá práce a tváří se, jako kdyby na světě neexistovalo nic důležitějšího než hamburgerové housky. Ty ale nejsou. Prodavačka se přímo zkroušeně omlouvá. Navrhuje zkusit malou pekárnu na druhém konci. Poděkuji a zamířím si to k pokladně. Tam zjistím, že peněženka není. Co teď? Obchod je rozlehlý a klení nepomůže. Ještě štěstí, že každý zaměstnanec musí zákazníka pozdavit tím typickým Irašaimasé, i kdyby ho míjel popáté. Chlapíka hned odchytim, vysvětlím, co se stalo, a pátrací akce se rozjíždí. Pokaždé, když potkáme další zaměstnance, přidávají se, a postupně vytváříme akční skupinu. Všichni hledají. Já se červenám a vynalézavě obměňuji Sumimasen a Gomennasai. Nakonec dorazíme k oddělení sýrů a skupince lidí, uprostřed starší dáma třímá v ruce moji peněženku. Spojením obou skupin jsme vytvořili malé shromáždění. Přemýšlím, zda-li jsou v obchodě ještě nějací další lidé. Úklona – poděkování – úklona – úklona – není zač – úklona - poděkování – úklona – úklona. Shromáždění se rozchází, červeň opadává a já se mohu vrátit k pokladně. Platím a za mnou supí prodavačka; evidentně běžela celou cestu, aby mi pověděla, že ani v pekárně houstičky nemají. Ona se omlouvá, já děkuji. Obě se ukláníme.

S dcerkou ještě zhltneme výborné rýžové onigiri a vypravíme se na cestu zpět. Prostě obyčejný den jako každý jiný.

Aston Ondřej Neff
20. 6. 2025

Nastala sezona skandálů (bude hůř).

Jan Ferenc
20. 6. 2025

Za Izraelem jednoznačně stojí i Česká republika.

Jan Bartoň
20. 6. 2025

Rusko napadlo Ukrajinu a je agresorem, Izrael napadl Írán.

Ondřej Neff
20. 6. 2025

Napůl ostříhaná hlava budí pozornost.

Ivo Fencl
20. 6. 2025

Výbor z Foglarova deníku přesto právě vychází

Petr Koten
20. 6. 2025

Zatím si na EuroBasketu v Brně vedou parádně. České reprezentantky nedaly šanci ani Portugalkám a...

Václav Havlíček
20. 6. 2025

Fotbalová Sigma Olomouc je blízko novému majiteli. Hlavní akcionář klubu, spolek SK Olomouc Sigma...

Lidovky.cz, ČTK
20. 6. 2025

Markéta Vondroušová postoupila na tenisovém turnaji v Berlíně do semifinále. Tunisanku Uns...

herp Petr Heřmánek
20. 6. 2025

V parku National Mall ve Washingtonu se objevila socha s nápisem „Dictator Approved“ (Schváleno...

Lidovky.cz, ČTK
20. 6. 2025

Jannik Sinner je bezesporu geniální tenista. Talent však ukázal i v hudebním světě. Podílel se na...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz