Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Inu, ryze teoreticky, nevěřící Žid není vlastně Žid. Navíc, jedna z největších motliteb na Seder je "příští rok v Jeruzalémě" - což bylo po dlouhá staletí pouze přání, ale dnes je to možné. A protože židovství spojuje národnost a víru a dnes je obé naplnitelné, tak vlastně ti, kteří to nesplňují nejsou Židé. OVšem, má to háček. Tito Židé si mohou myslet a říkat co chtějí, ale v očích antisemitů Židy zůstanou. Takže veškeré teorie nejsou aplikovatelné a většina Židů (včetně mně) se k židovství hlasí, ač jsou zhusta nevěřící a nepřestéhovali se do Izraele, ač tak mohli a mohou učinit.
"..Většina z těch nepovedených Židů nenávidí Stát Izrael a ty povedené Židy..."
A tak mě napadlo, že ti nepovedení vědí, že nejsou částí židovského národa ani Israele, že jsou doslova vyvrženci, Bohem zavržení, a proto Israel a Židy nenávidí. Co vy na to jako expert ?
Tak oni sami sebe se za Židy ani nepovažují, židovská matka Vámi zmíněného Sorose se kdysi nechala slyšet, že nenávidí všechny Židy.
Z knihy proroka Izaiáše můžeme číst, že prorok I. říká zástupům Židů "Tvoji bořitelé a ničitelé budou pocházet i z tebe samého"..., což znamená, že mezi antisemity, nepřátele Židů budou shromážděni i odpadlí Židé.
Člověk, který nemá židovskou matku, či nekonvertoval k ortodoxnímu židovskému ritu, není podle halachického práva Žid, halachická definice Žida je jiná než ta nacistická.
Já vím, němečtí nac. socialisti to brali odle genů. Taky se říkalo "podle krve".
Paní, Zbavitelová, moc dobrý článek, díky za spoustu informací.
Jen tomu nerozumím: "rehabilitace se dočkali židovští bolševici zavraždění za Stalina,"
Jak je možné rehabilitovat bolševiky ? Vrchol všeho hnusu ? To by pak mohli rehabilitovat i Slánského, který pod šibenicí řekl: "Dostal jsem, co jsem si zasloužil" ?
Já bych tak jednoznačně nesoudil, na tom, jestli se stal někdo bolševikem, často, přečasto se podílelo prostředí, v němž vyrůstaL. odpůrci bolševismu nemají ještě "patent nas charakter".
Koncom osemdesiatych rokov stavali na zeleznicnej stanice v Bratislave, na jej poslednom nastupisti, niekde na jeho okraji jeden ci dva (zastarale s drevenymi sedadlami) vagony a cakali na pripojenie lokomotivy, ktora ich potom odviezla do Marcheggu, najblizsej rakuskej stanice. Ponevieral sa tam obvykle aj nejaky policajt a clovek mohol nahodne uvidiet aj cestujucich, vacsinou ortodoxnych Zidov. Mali vsak zakazane opustit nastupiste a nemohli si povedzme nic kupit v bufete. Cela akcia bola takto pred verejnostou utajovana.