Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Taky jsem tenkrát našel modrou tříkorunu a koupil za ní obratem 6 Eskym a rozdal je pěti kamarádům, co šli zrovna se mnou ze školy. Ale co se rybek v jezírku týče, mám opačnou zkušenost - když se objevím nad hladinou, přijedou všechny jako o závod a začnou loudit. A když se vrátíme se psem z lesa, jde se "smočit" a napít, přesně stejně mu rejdí kolem držky a vůbec si navzájem nevadí. V každém případě je to pozorování za všecky prachy a stojí za to si k tomu vzít kafe.....

Okounkovi bolí tlamička ,filet z lososa, nebo sardinky nic necítí? Při pojídání telecího párečku, nikdo nemyslí na to, že to telátko vzali mamince, která brečela, telátko otáčelo hlavičku k mamince a naříkalo. Pak pan řezník podřízl tomu telátku krk a z jeho masa udělal ty párečky.

To by měl každý vědět a dříve to tak bylo. Od králíků, kuřat až po prase, každý na vesnici věděl jak to zvíře skončí.

Nyní je tu další, vyšší stupeň" soucitu" s přírodou. V knize Petera Wohllebena " Tajný život stromů", se dozvíte co stromy cítí jak spolu komunikují, bolí je zranění a jak pomáhají slabším a nemocným kamarádům.

Když to tak je u stromů, proč ne třeba u hřibů? Myslete na to, až jim budete uřezávat hlavičku!

Podobné knihy nemají vyvolat soucit, ale vinu. Soucit má většina lidí a dokáží rozlišovat, zda je způsobovat bolest nebo zabíjet zbytečné nebo nezbytné. Úplně chápu, že okounka pustil. Já vím jak skončí moji králíci, soused zas jak skončí jeho kachny. Ale to neznamená, že bychom k nim byli bez emocí a neměli s nimi soucit. Prostě je to nezbytné.

Možná se ty venkovní chovaj jinak než domácí. Sedím v křesle, moje ryby v 600 l akvárku si klidně plavou. Pak zvednu ruku pro TV ovladač a všechny se hrnou ke sklu, mlátěj na něj ploutvičkama a chtějí granule. Když ale k akvárku přistoupí někdo cizí, všechny se schovají.

Jestli bydlíte paní Svobodová v paneláku a ve vyšším patře, nechtěl bych bydlet pod vámi

Pamatujete na fotku Paroubka a akvária s rybkama. Tak Aston je na tom úplně stejně.

To prý byla montáž...

To jsou pořád dokola opakované kecy, ty o krutém člověku v Boží mírumilovné přírodě. Pravdou je, že příroda je mimořádně krutá, silnější žere slabšího, i zvířata zabíjejí pro radost a vůbec je netrápí, že někoho něco bolí. A nechají oběť položivou s vyvrženými vnitřnostmi a jdou si pro další.

Jenže vysvětlujte to měšťákovi se zahrádkou a jezírkem. On si totiž myslí, že to je ta příroda.

Příroda není krutá, a už vůbec ne mimořádně. A to, že jeden požírá jiného je v ní NORMÁLNÍ.

To je blábol.

S tou modrou tříkorunou jsme jako kluci chodívali k panu Kuchyňkovi, což byl místní holič, aby nás ostříhal na patku...

Je mi nejspíš o pár let více, nežli vám, pane Wágnere.

Za ranného mého mládí jsem platil za ostřihání "na sucho" 1,-Kčs (slovy jednu korunu československou) a v plzeňském kraji stálo výčepní pivo v hospodě (neklame-li mě paměť) 80 haléřů

Tehdejší mzdy byly ovšem také někde jinde

Nesouvisí to sice se zvířecí solidaritou, ale zmínka o tříkorunách mi připomněla tu dobu a fakt, že naši přemýšliví a ne hloupí občané přišli na fakt, že se (tenkrát) západoněmecké automaty na zboží daly tou tříkorunou zmást a považovaly ji za jednomarkovku.

Pozn.: nebyl jsem přítelem této "směnárny"