Byl den jako každý jiný, jenže první dubnový.
"Apríl!" volaly zelené mšice. "Jsme na tahu a kdo nás zvolí, bude věčný!"
Ferda se posadil a řekl: "Já jsem oranžový, a tak se dám do práce. Pustil jsem žilou jedné krasavici a ta šla zrušit lázeňství."
"Který vůl to vymyslel?" žasl brouk Pytlík. "Lázně jsou naše rodinné stříbro a když se jim nebude dařit, přijde se na všechno pozdě!"
"Jak si tím můžeš být tak jistý?" otázal se Ferda Mravenec.
Brouk Pytlík se zamyslel. "Jestli dnes zdechají labutě, tak za to může chemie a jak to vypadá, tak my zdechneme časem taky."
"Ale kdy?" volaly ploštice rudé.
"Vy nikdy, protože jste věčné. To je tou vaší barvou. Každý se vás bojí!" prohlásil Roháč a utekl do svého kabinetu.
Brouk Pytlík se nadzvedl: "Zakazuji jakékoli odpady a jakmile se vyjede ven, tak se bude uklízet. A všechno!"
"Tak to se dáme do práce!" pravili mravenci a začali čistit dřevo.
"To se napracujete! To přece potřebuje slejvák a pak zase průtrž mračen," šklebily se kobylky. "My pak všechno sežerem a bude klid!" dodaly.
"A vám ta chemie nevadí?" divil se brouk Pytlík.
"Nám ne, my se množíme v jiném rytmu!" volaly kobylky.
Brouk Pytlík si sednul. "Tak a jsme v bodě nula. Začínáme volební kampaň a kdo nic nezkazí, má vyhráno."

A tak nastalo jaro. Kdekdo závodil, aby měl peníze, ale zdraví se koupit nedá.
"To je škoda!" naříkaly zelené mšice. "My žijeme zdravě, ale když se dáme do práce, strom zdechne."
"Tak jste na hovno!" pravil brouk Pytlík a šel se raději radit s opozicí: "Vy otakárci topoloví jste rovněž na hovno, ale máte aspoň smysl pro humor. Já teď zvednu krovky, pustím 20 miliard do zdravotnictví a je po problémech. Doktoři objeví, co je efekt kyslíkový a jak se množí populace. Pak se dáme nalevo a uděláme z ploštic kontrolory. Tím ušetříme 200 miliard a nakonec pustíme mšice k vodě a až ji vyčistí, tak se dáme do vzduchu. Ten je takový, že nejspíš pomřou i rostliny. Samá síra a kdejaké svinstvo!"
"To je úžasné!" zvolal Ferda Mravenec. "Tak přidáme hlavně lékárnám, ať rozdávají stopové prvky, hořčík a byliny. A pak také zubařům, abychom to všechno správně strávili."
"Tak si představuješ reformu zdravotnictví?!" otázal se jasoň topolový a spadl údivem ze stromu.
"A proč ne?" odvětil s klidem Ferda. "To už je všechno dávno vyzkoušeno!"
"Amen!" pravil rorýs a začal hledat nějakou stodolu, aby mohl v klidu vyčkat, jak to dopadne.

Bylo léto. Slunce škvařilo co se dalo a plavali i závodníci. Hlemýžď měl starosti. "Jak se potopím, je po mně. Kdo sem poslal tolik vody?"
"Ty to nevíš?" divil se brouk Pytlík. "Klima se mění a povodně budou rok co rok." "Tak to máme radost!" jásali komáři. "My tu budeme až do skonání lidstva!"
"Tak to se nestane!" vyskočil brouk Pytlík. "Ferdo - piš si! Za prvé. Je třeba se dostat mezi deset nejbohatších států světa a za druhé je třeba směřovat na východ."
"A proč na východ?" divil se Ferda.
"Protože jinak se naši lidé podělají z jedné revoluce."
"A z jaké?" nechápal hlemýžď.
"Z elektronické," pravil brouk Pytlík a pokračoval: "Jednou se podělá všechno a kdo bude umět rozdělat oheň lupou, tak bude z nejhoršího venku!"
"Tak!" vykřikly rudé ploštice a dodaly: "Je to jasné, všechno zhyne, jen kolektiv je nesmrtelný!"
Roháč se chytil za hlavu: "…To už tady přece všechno bylo, podejte mi pero, ať nařídím reformu naprosto všeho. A hlavně zdravotnictví!"
"Ani se nedivím," prohlásila Beruška, "vždyť už pomalu blbne půlka národa! Já se na všechno vykašlu a jdu od toho!"
"Tak tohle můžou spravit jen psychiatři," pravila znalecky kobylka luční.
"V tom případě jsme v průšvihu!" konstatoval zakysle chrobák zlatoústý. "Kde by se jich tolik vzalo?" řekl a šel si přikládat studené obklady na hlavu.
"Kupředu levá!" tleskaly ploštice rudé. "Když vyjdeme pravou, tak jsme o sto padesát let zpátky!"
"Já se chci ožrat," klesl zpátky do křesla brouk Pytlík a napil se rumu.
"Já nevím," řekl Ferda, "asi by bylo lepší, kdybych šel dělat něco jiného."
"Za to všechno může ta podivná listopadová revoluce," rozohnil se brouk Pytlík a všechny ploštice rudé tleskaly, jen motýli se chvěli nejistotou.

A pak přišel podzim. Koho slunce nehřeje, ten nežije.
"Bůh s vámi!" pravila vlaštovka a odletěla do teplých krajin. Motýli se zatřepetali v záři barev pozdního léta a hledali úkryt v květech chryzantém.
"Končím!" pravil Ferda Mravenec, ale neřekl s čím.
"Máš rozum!" zvolal brouk Pytlík a napil se vody.
"Co to děláš?" divil se Ferda.
"Ale, …chystám se do lázní," odvětil nevrle brouk Pytlík.
Ferda Mravenec se zamyslel. "No jo," pravil, "jedině v lázních se dělá ta správná medicína."
"Žes to nevěděl dřív…!" řekl nakvašeně brouk Pytlík, "…nemusel jsem za to vypláznout takovou sumu peněz!"
"Pozdě bycha honiti!" křičely sovy a rozpustily Vědeckou radu ministerstva pokažených žaludků.

Ferda Mravenec hleděl ztrápeně na obrazovku svého počítače a sténal: "To přece nemůže být pravda, takový zápis mě zničí!"
"Klidně to vyhoď!" pronesl s úsměvem brouk Pytlík. "Dneska je přece Apríl!"
"A co s tou reformou?" zeptal se nevěřícně Ferda.
"Jó, hochu," pronesl zadumaně brouk Pytlík, "to je věc, která se řešit nedá. To se dá jedině pokazit. Ať uděláš cokoli, stejně nám to lidé otlučou o hlavu."
Ferda Mravenec vypnul počítač. "Proč bych se namáhal," ulevil si, "ono se to nějak spustí samo."
"Já už jsem svoje řekl," pravil brouk Pytlík, "jen bych potřeboval mít víc klidu," dodal a odletěl řešit věci potřebné.

Svítí slunce a láska stoupá, aby jednou provždy opustila tuto Zemi. Není žádné jistoty a nejsou žádná řešení. Jen soucit může zachránit lidstvo, jenže ten se už skoro vytratil. A tak zavírám knihu Broučků, abych se stal ještě jednou dítětem. Všechno je klam a my se musíme poučit. Jen dítě chápe správně, co je cit a jak zranitelný je člověk vydaný na pospas přírodě. A to je vše.

1.4.2006

P.S. Jakákoli případná podobnost mezi postavami příběhů Ondřeje Sekory a konkrétními politicky činnými osobami či stranami je čistě náhodná.