Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Petra Hůlová

se sice velmi pilně učila tvůrčímu psaní, ale na mě její texty působí jen dojmem, že se chce za každou cenu odlišovat a zviditelňovat.

Kolikrát, když čtu tu chválu na ni , si říkám, kdy už konečně někdo řekne, že král je nahý.

Petr Třešňák v Respektu napsal:

“Pokud má zkrátka člověk špetku citu, nepochybuje o tom, že lidé s Downovým syndromem přinášejí společnosti cosi cenného.

Je tu ovšem onen problém: málokdo stojí o to, aby se takový poklad narodil právě jemu.

Známá spisovatelka si zaslouží uznání za svou ochotu přivítat někoho takového ve své kolíbce. Pokud chce ale inspirovat další nastávající matky, pohrdání není ta nejlepší strategie.

Dítě vyžadující celodenní péči

vyřadí pečujícího rodiče (obvykle ženu) z ostatních aktivit. Představte si člověka s mozkem dítěte, ale mnohem silnějšího...

Znám rodinu s takovým osudem; tehdy se ještě testy nedělaly. Oni dělají, co mohou, ale stejně dítě skončilo v ústavu.

Pokud má někdo takové dítě doma, je na místě se zeptat, kdo se bude starat, až pečovatelé zestárnou.

Ono se to z redakce kecá...

Pro úplnost

Odkazy na oba texty, ke kterým se článek vztahuje

https://vltava.rozhlas.cz/petra-hulova-tehulkovsky-konec-sveta-7542806

https://www.respekt.cz/tydenik/2018/28/vitani-nechtenych-obcanku

Hůlová mě nejvíc vytočila názorem, že genetické testy jsou neetické.

Re: Pro úplnost

Můj názor je, že rodič má povinnost všemi možnými prostředky usilovat o zdraví svého dítěte. Řada vrozených vad se dá léčit nebo nějak kompenzovat, DS a jiné chromozomální aberace bohužel nikoliv. Nepovažuji za zodpovědné VĚDOMĚ přivést na svět těžce defektní dítě anebo strkat hlavu do písku jako paní Hůlová.

Za smysl rodičovství považuji vychovat hotového člověka, který bude schopen žít svůj samostatný život, mít svoje děti a předat štafetu života dál. U jedinců s DS je to prakticky vyloučeno.

Nejsem příznivcem současného trendu dávat děti do kolektivních zařízení co nejdříve, naopak si myslím, že rodiče by měli pár let života dětem opravdu poctivě věnovat. Ale ta úleva, když je potomku 15, 18 nebo třeba 25 let - je to velmi individuální, ale jednou přijde ta chvíle, kdy si rodiče mohou dát nohy na stůl. Obávám se, že u potomka s DS se toho nikdy nedočkají.

Není hysterická ani naivní.

Osobně znám pár, který měl jedno dítě zdravé a druhé s Downovým syndromem. Když otěhotněli potřetí, lékařka se do ní při prohlídce pustila, že tohle tedy zodpovědné není, vždyť přece ví, jak je na tom Jiřík! Takže hysterická, neomalená a na pár facek byla vaše kolegyně, pane doktore.

Termíny "hysterická" a "naivní" jste Hůlovou počastoval jen proto, že si dovolila otřít se o lékaře. Ta doktorská ješitnost, to je tedy něco...

Re: Není hysterická ani naivní.

JO, a ještě jsem zapomněl, že když z testů vyplývalo, že druhé dítě bude Down, ten potrat jim normálně navrhli jako možnost.