Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Na poruchy soustředění
poměrně dost dobře zabírá malý dvůr a velký bič, a to zejména v mladém věku. Později už nepomáhá skoro nic, a člověk z toho potom vyroste až po pubertě, ale to už je dost pozdě. Mluvím z vlastní zkušenosti, ovšem u mě se o žádné hyperaktivitě nemluvilo, prostě jsem byl značně neposedný dareba. Pravdou ovšem je, že navzdory tomu jsem byl na základní škole kupodivu premiant, a ta hyperaktivita mě přešla, jakmile jsem se naučil číst, protože pak jsem 10 let v kuse jenom četl. Uznávám ovšem, že nejsem zrovna typický případ. ;-)
Re: Na poruchy soustředění
Asi tak. A střídat ruce. A mít rodičovský čas na "mladé stromky".
A z toho plyne - neposkytovat ani různým rojícím se posudkářům, aby ze zanedbaného dítěte udělali problém pro ministerstvo zdravotnictví či lidských práv. Či diagnózu. Neplatí obecně.
Nevychovaní, těkající, lenošící, za hodinku trhání rybízu zcela vyčerpaní mládežníci by se mohli jít potom v dospělosti třeba pást. Tak jsem to poslouchal já, když tatík měl pocit, že "nějak lenoším".
Re: Na poruchy soustředění
Ano, přesně tak jsem to myslel, a tak to také na mně bylo praktikováno (ovšem pozor, samozřejmě s tím, že jsem vždycky věděl "za co to bylo"). Svým rodičům za to mohu jenom poděkovat. Ovšem upřímně řečeno, kdybych já byl svoje dítě, tak bych se asi zabil. Moc dobře si vybavuji, co jsem třeba prováděl už v pěti letech. A třeba několik let jsem v podstatě ani nespal (jenom tak cca od 2:00 do 5:00 hodin), takže rodiče taktéž. Ono se to ale časem projeví jinak, dnes jsem schopný klidně naspat i 14 hodin denně... :-)
Re: Na poruchy soustředění
Myšleno obrazně. Táta mě ani jednou neuhodil.