Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

STARÝ MLOK ZAMÁČKL SLZU V OKU

Svět byl tenkrát kráááásný, protože mu jsme byli mladí.

Re: STARÝ MLOK ZAMÁČKL SLZU V OKU

Ostrava je ještě má.

Je to nějaké dva měsíce, co jsem se zatoulal do ulice kousek od ostravského Masarykova náměstí a koukám přes okno, je tam jídelna a v chladicím pultu mají vystaveny chlebíčky! Takové, co jsem 10 let nikde neviděl, se šunkou,vajíčkem a pod ním vlašák. Co byly před 20 lety v každém lahůdkářství a bufetu.  Až tam půjdu příště, schválně na ně zajdu.

Re: Ostrava je ještě má.

PENNY market na Zahradním Městě je má taky (kdybyste zavítal do sídelního města)

Hmmm

Hmm, a co osada Buďánka a usedlost Skalka? To uz snad ani nejde zachránit. A komu že to patří? BTW obé jest, tuším, státem chráněná památka :-(((.

...No,...

...Buďánka snad až na jeden z těch pobořených domků, patří městu. Pokud vím, tak se to chystá koupit Geosan, chce ty staré domky zrenovovat a aby se mu ta investice vyplatila, tak před nimi směrem k Plzeňské hodlá postavit asi tři činžáky (tak okolo 6 nebo 7 pater). Ty by vlastně nahradily obytné domy, které v těch místech stávaly dříve, a znovu by tak oddělovaly Buďánku od hlavní ulice.

...A usedlost Skalka je ve velmi špatném stavu. Sice stojí a má komplet zazděné všechny stavební otvory, aby se tam nestahovali bezdomovci, ale zatím se tam nic zjevného neděje. Patří Komerční bance. 

bať, ba´t!

Onehdy jsem šel pěšky Lidickou a zíral. Všechno je jinak, jen Zdravotnické potřeby zůstaly! Takže jsem si tam hned koupil pantofle (a v tu ránu dostal chuť na sekačku z neexistující masné jídelny...).

Cestou na nádraží jsem z tramvaje počítal hospody a přemýšlel, jak se proboha mohou v takové koncentraci uživit. Můj názor, že jsou to hlavně pračky na peníze bude určitě zcela špatný až pomýlený

taky vzpomínky

Páni mladíci! Když už tak vzpomínáte kde se Kkolem Anděla co dobrého zbaštit, přispěju taky. Studoval jsem na reálce na Santošce a ve čtvrtek jme mívali polední přerušení asi dvehodiny. V dnešní Lidické, ast sto metrů od Adcěla býval automat. typický automat na stojáka. A tam měli porci hrachu maštěného vodou - ale bez lístků.  Psalse rok 1941 či 42.........

Jinak paneČechu k té  demartince. Pamatujete  starou košířskou vozovnu? ta byla na začátku války plná vraků dopravních letadel, zřejmě ČSA. Určitě si pamatuji trup Saro-Cloud a F VII. Potději tam sváželi motory I 15 či I16 - stovky. , možná tisáce. Vvymontované z letadel, ale i nové v přepravních bednachi.

Honzo,

zapomněl si na zámeček Mlynářka, kam se chodilo v neděli na tanečky, hrávali tam ochotníci divadlo a teď tam stojí 10patrový panelák.

Pane Čechu

pokud si pamatujete na případ Šustr*)  (řidič sanitky, který v roce 1971 zastřelil na Podbělohorské policistu a sám pak byl nalezen mrtvý ve Vltavě), tak tento Šustr byl v jistém vztahu k onomu mlíčňáku u Anděla.

*)  za pravopis neručím

Re: Pane Čechu

Pravopis je správný, ale bylo to v roce 1972.

Pane Cech

ta vase fotogalerie by mohla mit titulek Foceno srdcem.  Stare cernobile fotky mi vzdy pripadaji hezci a doba v nich zobrazena klidnejsi a pohodovejsi nez ta dnesni - asi proto, ze je videna cernobile;)  Asi jako Vseteckuv Prazsky chodec

Sentimentalni jako stara dorota - holt z Virginie se pres vodu zda vsechno hezci.

Kuuuurva

ta maso uzeniny jidelna, tam mivali sekacku!  Jsme tam kolikrat zapadli po vojne (VS) na Motolskem kopci a pak to jeli zapit do Jidelny v Resslovce (dnes U parasutistu a lepsi hospoda nez bejvala) 

Ale v Podoli na Vytoni maj jidelnu a takovou drstkovou jako tam jsem snad za totace nikde nejed.

Uzeniny na křižovatce

Zahlídla jsem ve fotogalerii rohový dům na křižovatce S. M. Kirova (Štefánikova) a Lidické s prodejnou uzenin. Mám na ni zajímavou vzpomínku. Stalo se to 21. srpna 1968, do práce jsem se ráno jakžtakž dostala, ale z práce už to nešlo. Praha plná tanků, střelba, ranění a co bylo nejhorší, všechny mosty obsazené vojáky na tancích, nebylo možno se dostat na levý břeh Vltavy, do Břevnova. Došla jsem pěšky z Vršovic až na most Palackého, ale dál jsem neměla šanci. Uprosila jsem vojáka, který na náš hlouček lidí mířil samopalem, aby nás pustil, že musíme domů. Odmítal, ale nakonec se slitoval a pár nás propustil na Smíchov. Ovšem se samopalem v zádech se blbě kráčí z práce a ještě k tomu s prázdným žaludkem. Profrčela jsem Lidickou a právě na rohu vlítla do spásné masny s uzeninami, kde samozřejmě skoro nic neměli, jen kousek špeku. Zaplaťbůh za něj! Byla večeře, kus chleba se doma našel, hned bylo o trochu líp. A ještě jsem se podělila o poslední kousek se sousedkou. Dneska už je to jen dávná vzpomínka, ale po přečtení článku a omrknutí fotek se vynořila odkudsi z dávné minulosti jedenačtyřiceti let ...