R. Kielbergerová 9.12.2022 14:24

Nebudu se jakkoli tajit dlouholetým hodnocením, že cokoli napíšete, vykazuje známky děvčete slohu náctileté, která se jaksi neumí reálně odlepit a její text setrvává na zadku v pánbůví, jestli hrané, naivitě - s emocemi romantického čtení pro dívky dvou stovek let zpět. Cíl: manipulace, jež chytá za srdce. Ty hloupé tedy stoprocentně - ostatně vaše cílová skupina. Nejdříve bojujete za vesnici starých pořádků - jezdíte do Prahy žebřiňákem s koni dvěma nebo jedním? Neb jste normální...jistě se dvěma. Ponechám stranou vaše tradiční jalové představy o vesnici a laskavých vztazích, kde byla láska až za ztepilostí dobytka a naditostí truhly, a pouze připomenu, že jako přihlouplá bruslíte skoro do systému hitlerovského Německa. Kdy se musela hitlerjugend na ulici klanět zasloužilým matkám s metálem na hrudi, když porodily minimálně 4 děti - fakt nevim, jestli to bylo Magdě Goeblessové tolik platné ve věrnosti jejího muže. Nebylo, viďte...A vážně nevím, jestli tohle považujete za vaši pracovní náplň. Pokud máte pocit, že když se ve vztahu nedaří a chlapovi se podlomí kolena, že se zahloubá a zvážní a všechno vydrží, protože mu bude v jeho osmdesáti Kovářová dávat vyznamenání..., svatá prostoto, paní soudkyně, ochraňme naše celkem normální zákony od blbostí, které vymýšlí paní Kovářová.

• reagovat

A. Šochová 9.12.2022 9:31

Tahání státu... Dnes je problém se zveřejněním gratulace k výročí i jubileu kvůli GDPR, skončilo automatické zvaní rodin na vítání občánků - musejí se přihlásit. Takže diamantové svatby by pokračovaly v tomto duchu. A nemylte se, okolí ví často houbeles. Vidím v tom tedy i komunitní záležitost, která může spojovat lidi. V diskuzi je uveden příklad z Brna, který nakonec oba staré lidi velice potěšil. Proč by měli papíry vyplňovat oni? Proč ne rodina, lidi z MÚ? Ono je totiž něco jiného předat koš a potřepat rukou nebo k tomu přidat plaketku, "úřední ocenění". Lze se nad tím pohoršovat a usmívat, ale pro konkrétní lidi je to úžasné ocenění, přinejmenším dodržení právě onoho veřejného závazku, kterého se současnost bojí. Nepotřebují papír na lásku - kolikrát jsem to slyšela? Kolikrát byl kdo udiven, že jaksi nemá nárok na vdovský nebo vdovecký důchod? Přece žili na hromádce 20 let... I několik svateb jsem proto doporučila a lidé poslechli a časem děkovali. Ta dlouhá manželství mohla být i s hořkostí a poddajností, ale tím spíše i ten submisivní partner bude vědět, že je to hlavně jeho cena. Velmi často její ;-) O to, myslím, jde. O radost z uznání a o život komunity, kterou takové události spojují. Včetně chyb, na nichž se učíme...

• reagovat

O. M. 8.12.2022 23:53

Paní doktorko, jak s Vámi v naprosté většině případů souhlasím a chápu Vaši motivaci, v otázce tohoto vyznamenání s Vámi nesouhlasím. Jednak mi to až příliš připomíná tituly typu "zasloužilá matka, jednak jsem toho názoru, že to je záležitost především rodiny.

• reagovat

P. Dvořák 8.12.2022 18:38

Já bych ještě navrhoval uzákonit plaketku za šťastné manželství komunistické. A to vzhledem k tom, že paní senátorka kandidovala do KSČ v r. 1987 - z lásky k jinému soudruhovi. Jen jí do toho vlítl rok 89. Škoda, mohli jsme tu mít opravdu něco ukázkového.

Na jedné svatbě jsem zaslechl výrok, který by můj návrh podpořil. Jeden z hostů pravil: "Já a soudružka manželka ..." Krásné, dojímavé.

• reagovat

Ś. Svobodová 8.12.2022 17:01

Tentokrát s paní Kolářovou nesouhlasím. Jakmile se z oceňování stane pro obce povinnost, pro úředníka se příjemného úkolu stane buzerace. A to se odrazí i na plnění této povinnosti.

• reagovat

V. Křepelka 8.12.2022 15:23

Ještě k instituci manželství: Moje zesnulá matka (1916) byla velice emancipovaná žena. Již ve svých 16 letech se v mysli rozešla s katolickou církví s tím, že odmítá formuli, že žena je podřízena muži. A jediná ze své generace v širší rodině se vdávala za války občansky, přes protesty své matky že se přece nebude vdávat pod obrazem Hitlera. Ovšem institut manželství brala velmi vážně; ženy které přistoupí na to, že se vdávat nebudou označovala za nesmírně hloupé. A měla to za zlé i takovým celebritám, jako je Iva Janžurová či Hana Marvanová, že soužití na psí knížku potažmo na hromádce propagují. I když jinak profesní úspěch či občanské postoje obou dam oceňovala. Vždyť to jsou právě ženy, které jsou obecně vystaveny větším rizikům v životě než muži a sňatek jim poskytuje alespoň elementární právní ochranu. Já sám mám ještě navíc pochybnosti o tom, zda tvrdit, že polovina manželství se stejně rozvede, není špatná interpretace. Ano, vztaženo k počtu sňatků a rozvodů v jednom roce to může být pravda; ale ti rozvádějící jsou rozprostřeni i do desítek let. Majíce už zlatou svatbu za sebou, když počítáme naše spolužáky a kolegy, tak rozvedení ne že by mezi nimi nebyli. Ale do poloviny má ten počet hodně daleko.

• reagovat

I. Novák 8.12.2022 15:12

Myslím, že to vyznamenávání "ze zákona" není zrovna dobrý nápad. Ona by ta medaile také některé oceňované, kteří pamatují svět ještě v pořádku, mohla spíše naštvat než dojmout. Nechal bych to na zvyklostech místní komunity jako doposud.

• reagovat

V. Křepelka 8.12.2022 15:01

Je tomu 22 let, kdy se ženil náš starší syn. Při ohlášeném termínu svatby mit tzv. docvaklo, že se, aniž by to tušili, trefili do diamantového jubilea synova děda a babičky, tedy mého tchána a tchýně. Na poslední moment, v pátek před sobotní svatbou jsem se dovolal na ÚMČ Brno-střed a provolal se k plánované oddávající. Vysypal jsem na ni tuto skutečnost a po jejím dotazu, či skoro odmítnutí, že tak narychlo nelze diamantovou svatbu zařídit, jsem jí řekl, že mi jde pouze o to, zda by to diamantové jubileum nazakomponovala do své řeči ke snoubencům. Výsledek překonal všechna očekávání. Předesílám, že hlavně tchýně se vždy stavěla odmítavě k jakýmkoliv oslavám a jejich zlaté jubileum před deseti lety prošlo zcela bez povšimnutí. Paní oddávající to ovšem zvládla víc než na jedničku. Když jsem přišli na brněnskou novou radnici – nutno dodat, že tato moje akce byla v naprostém utajení, informoval jsem pouze manželku a syna – tak nic netušící diamantový pár byl do svatebního konduktu zařazen na konec před nevěstu s otcem. Byla nachystána dvě křesla, kam byli usazeni. A v promluvě k novomanželům to bylo skvěle zařazeno. Navíc byli ÚMČ obdarování královským dárkovým košem. Neprošlo to bez utajení, na místě bylo několik novinářů i rozhlas. Blesk to nakonec uveřejnil v nedělní příloze s tím, že kdesi v severních Čechách proběhla rovněž diamantová svatba. A mělo to veliký úspěch – tchán s tchýní to nakonec přijali se velkým uspokojením. No tak – to je přeci nejlepší vyznamenání. Místní autorita v podobě ÚMČ Brno střed to zvládla výborně. Takže první na řadě je rodina. A pak se i stát může připojit, nic mu v tom nebrání. Na závěr jenom data – když se diamantoví manželé brali, tak ženichovi bylo 25 a nevěstě necelých 22 let. A vydrželo jim to ještě více než tři roky, kdy tchán odešel.

• reagovat

D. Stirsky 8.12.2022 14:58

Paní K. opravdu žije v bludu. Tím, že je rodinnou advokátkou, setkává se zcela logicky převážně se smutnými, neveselými případy. Ti, co mají manželství bez větších problémů, rodinného advokáta nevyhledávají. A těch bude většina. Znám to ze své praxe seniorského dobrovolníka. Ten funguje u těch seniorů, kde něco není v pořádku. Jsou sami, rodina či děti se nestarají atd., atd. Pak má člověk, když vidí jen toto, tendenci tvrdit, že tak je to všude. Jenže ono není. Já bych spíš zvážil, zda je nutné při uzavírání manželství (a tedy i jakéhokoli jiného obdobného svazku) do toho montovat stát? Nevím. Nešlo by to bez stítní bumážky? Mnoho párů tak žije. A diamantové či jaké svatby ponechat na obci. Zvláště v těch menších to může být pěkná oslava, kde bude skoro celá vesnice.

• reagovat

J. Černý 8.12.2022 13:50

Paní doktorko, prostě blbci měli touho se předvést. Co na děláte.

• reagovat