Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Pan Netík líčí asi toto:
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let mě totalitní režim donutil pracovat jako mladého inženýra na vedení jednoho středně velkého lesního závodu. Bylo to peklo, protože mě všude oslovovovali soudruhu a já přitom, jsa na starší ročníky, tak rád oslovoval baby "madam", což jim i mě dělalo tak dobře. Ve svém osobním volnu mě nutili jezdit s "věrchuškou" na hony, nutili jej pít whisku a vodku a tu a tam se tam blýskl nějaký ten devizový cizinec nebo Stbák - prostě peklo k nežití...
Jen mi chybí nějak to zakončení životní story pana Netíka. Jak to bylo po listopadu 1989? Zahodil pan Netík kalkulačku a vyměnil ji za motorovou pilu, tak, jak dídě vždy toužil a v čemž mu komunisti z ideových důvodů vždy bránili?(dědeček byl legionář v Rusku a motorová pila možnou zbraní pro masakr bolševické věrchušky, kterou pan Netík tak nenáviděl!) A nebo jako člen OF odstranil bývalého ředitele a sám nastoupil na jeho místo a dnes je zasloužilým podnikatelem na odpočinku..? A nebo vše bylo úplně jinak? Pane Netík, vyprávějte...
Re: Pan Netík líčí asi toto:
Pane Linharte, co jste chtěl, prosím, vyjádřit ?
Re: Pan Netík líčí asi toto:
Komunisti byli vždycky mistři kamufláže.Otevírat si ty svoje prolhané huby na různých mýtincích,zdravit se čest práci a dělníci vpřed v tom byli bezkonkurenční.Však si svůj charakter přnesli i do dnešní doby a nebo se mýlím?Zbrojáky ti lemplové získávali díka svému postavení,protože pokud by měli dělat zkoušky jako se dneska vyžadují pro normální občany,tak by mohli tak akorát střílet do vrat u stodoly z luku.
Hezky napsáno,
jen se obávám, že se toho zase až tak moc (co se týče alkoholu)od těch dob nezměnilo.