J. Anděl 22.12.2018 9:21

Ježíšek

Odedávna, snad od puberty, nevím, mám k dětským mýtům rozporuplný postoj, který tady snad mohu zmínit, je-li to diskuze pod článkem křesťanského demokrata. Přesvědčeným ateistům se omlouvám a klidně to přeskočte či ignorujte.

Jak člověk dospívá, nezbytně postupně zjišťuje, že všechny dětské mýty, symboly a příběhy byly lež. Dárky nenosí Ježíšek, zuby nekrade víla zubnička, lidem od dlaní nelétají ohnivé koule, čerti nebydlí v jeskyni, andělé nechodí s Mikulášem a nerozdávají jablíčka a čokoládu. To všechno je jenom jako. Nelétá se na dracích, žádný hrneček nevaří donekonečna kaši, ubrousek se neprostírá. Princové nejsou vždycky a celý život hodní. A život nekončí velkou svatbou, po které všichni šťastně žijí a jestli nezemřeli, žijí až dodnes.

Připadá mi, že je pak těžší - nikoliv věřit, ale rozpoznat v reálném světě kolem nás opravdová kouzla, která jsou podstatně méně efektní a málokdy s okamžitým účinkem. Je těžší pak připustit skutečnou existenci Boha či jiné síly. Jeví se jen jednou z mnoha pohádek, které rodiče vyprávějí dětem. A v těch příbězích má spoustu atributů, o kterých ze zkušenosti víme, že se plní jenom v pohádkách.

Ano, taky doma s dětmi hrajeme nějaké hry, lidská společnost je jimi prostoupená skrz naskrz. Děti vědí, že je to hra. Chtějí ale vědět, jak svět funguje doopravdy. Co jim doopravdy pomůže zbavit se noční můry či dojít v životě spokojenosti a štěstí. Dítě má pohádky rádo, ale brzy chápe rozdíl mezi pohádkou a realitou a často je realita v tom srovnání chudá. Mám přitom zkušenost, že existují nějaká "kouzla". Že někdo v jistém smyslu umí naslouchat modlitbě. Ale těžko konkurovat pohádkám. Zejména, pokud se jim mnohá náboženství přibližují pohádkovými příběhy, u nichž se, zejména v exoterické podobě náboženství, trvá spíše na slepé víře k pohádkovým atributům, než na praxi a zkušenosti.

A tak mě napadá, že česká tradice pohádek, zejména těch novějších, dobře zapadá do obrazu ateistického státu. A podobně tak boj za českého Ježíška.

• reagovat

K. Janyška 22.12.2018 9:09

Ježíšek je kulturním dědictvím, na náboženský podklad

každému kašlu, údajně se narodil v létě a cirkev přesunula z mýtických důvodů oslavu jeho narozenin na slunovrat, a navíc bůhví zda vůbec nějaký byl, maximálně v poměru 50 na 50, ale budu ho bránit do roztrhání těla. Je to prostě krása... Dzp.

• reagovat

P. Manda 22.12.2018 8:31

Ach jo

to jsou problémy. Co to - Svatý Mikuláš--sant Nikolaous------santaklaus. Botas to bere třídně. A boj se svatými.....bezmozkovina.

• reagovat

V. Kotas 22.12.2018 8:14

Ten boj s tím emerickým reklamním

" klaunem ", musíme vyhrát. I když to bude boj dlouhý a proti reklamě nesnadný.

• reagovat

D. Polanský 22.12.2018 8:07

Já taky tak trochu po svém

na svých stránkách:

http://dusanpolansky.cz/stripky/filatelie-krestanstvi.html

http://dusanpolansky.cz/stripky/hory-krize.html

• reagovat

I. Polák 22.12.2018 8:04

Právě Santa v reklamě je záchrana Ježíška

Kdyby do reklam dali Ježíška, byl by to v Čechách jeho konec.

"Market, tady jsem správně!" - od té doby k nim nechodím.

• reagovat

S. Šporková 22.12.2018 7:47

A co to nechat na rodině?

A co kdybyste místo nějaké ho bojování svému dítěti vysvětlil, že stejně jako českým dětem nosí dárky Ježíšek, tak Americkým (a anglickým) Santa Kals, severským Jultomnten nebo Misen apod.? A nechal to na každé rodině, jak a v čem si děti vychovávají? Jak sám píšete - ve většině českých rodin je to Ježíšek (a jsem tomu ráda) - ale "bojovat za ježíška" mi přijde stejně nenormální jako kdysi "bojovat za dědu Mráze"

• reagovat

D. Stirský 22.12.2018 7:02

Nu, jednoho dědka jsme vykopli a

hned se nám tu objevil ten americký. Ale Ježíšek by asi nechtěl, abychom zaň bojovali. K boji potřebuji zbraně a byli to marx-leninisté, kteří sále za něco bojovali.

• reagovat

I. Procházková 22.12.2018 3:03

Ježíšek :-)

Ježíšek bojoval o svou existenci už po osmačtyřicátém - nejvíc v 50. letech a to s Dědou Mrázem. Vyhrál a to přesto, že proti sobě měl obrovskou komunistickou propagandu. Možná si někteří z nás vzpomenou na proslov Antonína Zápotockého v prosinci 1952 (http://totalita.cz/ost/vanoce_01.php). Zvukový záznam: https://www.youtube.com/watch?v=72yxNER7Dhk/. Ve škole jsme nesměli o Ježíškovi ani špitnout, kdyby to náhodou slyšela některá učitelka z řad kovaných komunistek, bylo by zle. Byly i učitelky, které nám Ježíška systematicky vytloukaly z hlavy a nahrazovaly ho právě Dědou Mrázem. Na vítězství Ježíška nakonec měli největší zásluhu naši rodiče, kteří nějakého starce z Čukotky zásadně odmítali.

Se Santou Clausem je paradoxně ten boj o hodně těžší, je totiž sympatičtější než ruský Děda Mráz. Však jsme tady čtyřicet let toužili po všem americkém, ale nahradit Ježíška mužíkem v červeném oblečku a čepici - to jsme zrovna nechtěli.

Boj je těžší ještě z důvodu všudypřítomné reklamy, která je kupodivu mnohem mohutnější, než kdysi komunistická propaganda. Tenkrát byl jen tisk a rozhlas (+ škola), movitější měli později i televizi (bez reklam), ale dneska je to fakt ze všech stran. Málokdo tomu odolá, natož děti, které prosedí u kompu nebo televize většinu volného času.

V podstatě se dá říct, že boj s Dědou Mrázem trval cca 10-15 let, ale se Santa Clausem zuří už víc jak 30 let a nebere to konce.

Pro tento boj tu máme i stránky www.antisanta.cz (doporučuju prohlédnout fujfoto).

• reagovat