V roce 2004 jsem poslal do týdeníku Reflex profesoru Höschlovi tuto žádost: „Dovoluji si Vás požádat o laskavost, zda byste se mohl podívat na webu klaus.cz na obecnou diskusi a napsat svůj názor na některé z diskusních příspěvků. Na mne dělají dojem, že by jejich autoři potřebovali psychiatrické vyšetření a léčení.“ Dostal jsem na ni v rubrice Očima Cyrila Höschla odpověď, se kterou vás rád seznamuji, protože je i po šesti letech stále platná.

Vím, co Vás trápí a znepokojuje. Netřeba brát jako příklad právě web Václava Klause a probírat konkrétní psychické pšouky jednotlivých diskutujících s vysvětlováním jejich psychopatologického pozadí. Ubohost, agresivita a vulgárnost některých diskusních příspěvků jsou výrazem rozšířeného jevu, který - budete se divit - s psychiatrií téměř nesouvisí. Dokonce bych řekl, že na žumpách internetových diskusí se psychiatričtí pacienti podílejí zanedbatelnou měrou a že dávat charakterové vlastnosti a úroveň internetových anonymů do souvislosti s psychiatrií bylo by vůči duševně nemocným nespravedlivé, psychiatrii by to umazalo a nepatřičně dále stigmatizovalo.

Hranice mezi dobrem a zlem prochází srdcem každého člověka, vytyčujíc v něm proporci toho horšího, co v nás dříme a čeká na svou šanci. Osobnost - persona je od "per sonare", zníti přes, rozuměj masku. Naše role, ony divadelní masky, které si držíme před tváří, abychom "vypadali", jsou, jak víme, vyměňovací a každá se hodí za jiných okolností.V suterénu našich srdcí máme masku, za niž se stydíme či bojíme vyjít na světlo, ví-li se, že jsme to my. Přes to, že nás přitahuje a měli bychom někdy ohromnou chuť ji použít, zároveň bychom v ní nikdy nechtěli být nachytáni. I mnozí bezskrupulózní hnusáci vědí, že je odporná a zakládají si na sobě natolik, že také chtějí být nahlíženi lepšími, než mají sklon být.

Uskutečnění některých pokušení je, zejména u zbabělců, podmíněno anonymitou. Anonymitu poskytuje dav, také situace, kdy nehrozí bezprostřední kontakt s obětí, tedy dopisy, telefonáty, noční výpady ze zálohy. Internet je jedním z takových úkrytů. Umožňuje beztrestně vysypat na ulici vlastní splašky. Mnohým se při tom uleví, jako když vymáčkne furunkl. Mají v sobě naštosovánu bezmeznou žlučovitou závist vůči vzdělanějším, chytřejším, úspěšnějším a (nedej bože) bohatším. Mají vztek na ty, kdož jsou spokojeni. Nejraději by je roztrhali na kusy. A protože jinak nedokážou, vyřizují si to s nimi v otevřených, neřízených anonymních internetových diskusích. Je jich mnoho a jejich četba je naprostou ztrátou času. Proto to nedělejte.

Od té doby zásadně nečtu nejen diskusní příspěvky řady diskutérů, ale i články některých blogerů. Pokud se takové diskusní příspěvky objeví na mém blogu, tak je také přecházím bez povšimnutí. A když si některý z nich náhodou přečtu, protože je od mně neznámého autora, tak na něj nereaguji.

Převzato z Krejci.bigbloger.lidovky.cz