Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

S podobným problémem se zabývám již od roku 1986. Nekonečný příběh, ale .. mzdami a nezávislostí se soudci dostali na úroveň nedotknutelného božstva a mohou si dělat co chtějí bez ohledu na zákony a jejich svědomí a smysl pro spravedlnost. Už to kdysi konstatoval někdo z unie, cituji: rozsudky jsou nepředvídatelné. V mém případě soudkyni s platem více než sto tisíc potrestal za úmyslné protahování případu správní soud srážkou z platu ve výši 15%. Tak že nejde o zákony, organizaci ani nové budovy, ale o jejich svědomí (co to je) a jako každý lopaťák musí, odvést svoji práci v čas a odpovídající kvalitě.

Ani soudci, ani státní zástupci by neměli být nadlidi a dělat si co je napadne. Jen zcela výjimečně si i u velkých lumpáren nějak vzájemně ublíží. Mají univerzální zaklínadlo "jiný právní názor" a za tím schovají skoro cokoli. Už stačili poškodit mnoho lidí, o nějaké lepší pravidla jejich činnosti to zcela jednoznačně volá.

Dokud každý, opakuji: úplně každý (vč. soudců) neponese za svá rozhodnutí vymahatelnou odpovědnost, do té doby to bude vypadat tak, jak to vypadá.

Ano. Ale toho se nikdy nedočkáme... :-(

Na každém stupni vzdělávání se navazují přátelství mnohdy na celý život. Čím vyšší stupeň vzdělání a tam navázaná přátelství, tím je to pro společnost nebezpečnější. Vznikají takto uzavřené elitářské skupiny, které se na státu chovají jako klíšťata a sají peníze, tu krev státu do vlastního nádoru který pak stát znetvořuje a požírá. Věky je to tak, všude kolem sebe to pozoruji. U soudců a advokátů je to zvlášť nebezpečné. Ale kdo s tím zatočí a kde to rozetnout?