Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Nádherný článek, děkuji. Dojemný
Plaváčka jsem měla.. Asi jsme podobného věku ...
D ě k u j i
A dneska se tolik žvaní, jak se děcka musí přitáhnout k technice a přitom nějaké technické hračky nikde nejsou k sehnání.
Merkur jinak těžil hodně z toho, že běžný děrovaný plech, který se jinak dodával ve velkých tabulích, měl právě ty správné rozteče děr a správnou velikost děr, tuším průměr 3 mm, právě tak akorát pro ty šroubky 3,5 mm. Většina dílů Merkuru se tedy vyráběla velmi snadno pouhým nastříháním toho děrovaného plechu a jeho správným pozohýbáním a nalakováním. Merkur jsem už nezažil, ale někdo předchozí generace ho měl, protože na půdě baráku zůstalo pár dílů.
Kapslovky si pamatuji, ty byly ještě někdy v 70 letech, hlavně na poutích. Špuntovky taky, ale ty moc zábavné nebyly. Pak byly ještě jiskřicí pistole, tam jiskřil kamínek do zapalovače.
Pak když jsem byl na svém posledním pionýrském táboře v Polsku v Gdaňsku, tam jsme se dostali k jiným "špuntovkám". To byl špunt z dřevěných pilin spojených lepidlem a v něm bylo asi půl kubického centimetru slože citlivé na náraz, údajně z červeného fosforu. Špunt se nacpal do hlavně pistole, ve které byla kovová tyčka. Ta zmáčknutím spouště narazila do slože, ta vybouchla a se zvukem velmi se blížícím plnohodnotnému výstřelu a bílým dýmem rozprášila špunt na piliny a vymetla z hlavně do okolí. Prodávali to v Gdaňsku na trzích, rok tuším 1978, pár let před Solidaritou.
Někdy v letech 1952-4 mi Ježíšek přinesl funkční parní stroj - byl úúúúžasný, topilo se tam lihem pod kotlem a pak už to jelo skoro samo - kdeže ty loňské sněhy jsou - veselé vánoce
Ten stolní fotbal jsme nosili do školy a každičkou přestávku probíhal turnaj. Hrálo se 2x 1 minuta (měli jsme na to malinké přesýpací hodiny, které kdosi z nás dostal na čištění zubů), takže se i za malou přestávku stihly dva zápasy...
A pamatujete si na tu létající raketu na vodovzdušný pohon? Byla asi 30 cm dlouhá, vyrobená z plastu a byla, myslím, "střižená" přesně podle německé V-2 (Fau Zwei). Tryskou se dovnitř nalila voda - byla k tomu odměrka - a pak se raketka nacvakla na startovací "rampu" s připojenou hustilkou od kola. Tou se do rakety pumpoval vzduch tak dlouho, až začal syčet bezpečnostní ventil na špici rakety. Pak se páčkou raketka uvolnila a reakcí vody, proudící pod tlakem z trysky opravdu vyletěla docela vysoko - dnes bych to odhadl tak na deset nebo patnáct metrů. V návodu bylo upozornění, že se raketa musí odpalovat jen kolmo vzhůru - a nás právě bavilo střílet ji do dálky nebo po sobě. Dneska by taková nebezpečná hračka vůbec nesměla být na trhu...
Tu jsem měl taky. Létalo to až nad pětipatrový dům. Takže minimálně 15 metrů.
V 2 ? Nebyla to ta zázračná zbraň se kterou na poslední chvíli chtěl Hitler vyhrát válku? Bože Vy chlapi o čem se to na Vánoce bavíte _?
Bavíme se o tom, s čím jsme si jako kluci hráli. Co nám ukázalo fyzikální zákon o akci a reakci. S V2 to nemělo nic společného.
Původní verzi se mi vyhledat nepodařilo, tak alespoň návod na stavbu nové, budu muset vyzkoušet
https://www.svetenergie.cz/cz/vim-proc/video/594
Když jsem to četl, jako bych to prožíval znova. Merkur jsem měl napůl se starším bráchou a ten (Merkur) mě po letech nastartoval na ČVUT. Zajimavé na Merkuru bylo i to, že používal šrouby M3,5 které se jinde skoro nevyskytovaly.
Pamatuju ale na jedny Vánoce obzvlášť, to jsem si přál jako jediný dárek germaniovou diodu 1NN 41 což byl tenkrát zcela nový hit a stála 104 koruny, což pro mě byly nepředstavitelné peníze. Ale mohl jsem si konečně postavit krystalku, která hrála "Prahu 1" a nepotřebovala každých 10 minut hledat optimální místo na krystalu.
Dnešní tlačítkáři vědí prd o životě .....
JJ, já už jsem začínal s křemíkovými diodami. Dvě křemíkové diody po nějak 5 korunách, KA262 nebo tak nějak, zapojené jako Delonův zdvojovač a s baterkou a trimrem, kterým se nastavoval pracovní bod na koleno charakteristiky diod. Cívka drát opletený bavlnou navinutý na ruličku od hajzlpapíru, ladění zasunování feritové tyčky, výstup do mikrofonního vstupu magnetofonu zapojeného na odposlech při nahrávání...
Zmínka o funkčním parním stroji mi připomněla, že Čína hrne do světa kvalitně se tvářící kovové hračky - například funkční model Stirlingova motoru, jež je velmi názornou demonstrací Carnotova cyklu.
https://1url.cz/0zbvc
Dále fa Böhm. Regner. Evropa. Je toho hodně.
Pozor na materiálový rozdíl! Tedy stran Číny.
Byly hračky, které by dnes přecitlivělým zženštilým klukům prdlé matky nikdy nekoupily.
Ten ležatý parní strojek jsme jako kluk dostal od staršího bratra, který si na koupi ušetřil z učňovského kapesného. Topilo se kostkami suchého lihu a strojek měl píšťalu a pomocí transmise roztáčel malé dynamo ke kterému byla připojena objímka se žárovičkou. Ani nevím, kam zmizel.
"Eště ho mám skovanej!"
Zamáčkl jsem pane "Mroži" nostalgickou slzu v oku! Stavebnici Vašek (ač už dávno nepoužívanou) ještě vlastním. Snad si s ní budou hrát pravnuci .
Vyobrazený parní stroj jsem měl také. Byl krásný a nádherně po zatopení funěl. Jenom otáčet se jaksi nechtěl - zastavoval se.
Popisovaný elektromotorek byl také ve sbírce mých hraček. Největším dárkem pro mě tehdy byly ploché baterie k jeho pohonu. Ve sběrných surovinách jsem z vyhozeného elektroměru vydoloval číselník s převody. Tímto číselníkem jsem měřil (bylo mi tehdy 8 - 10 let), jak rychle se "můj" motorek dokáže točit. Když se dobře promazal, tak na 2 ploché baterie dokázal i "závratných" 40 000 otáček za minutu!!!
Ještě před tím - plechová autíčka spojovaná ohnutými plechovými jazýčky. Ideální hračka, ale "jazýčky" se po několika málo ohybech ulomily .
Děkuji za milou vánoční vzpomínku na dobu dávno minulou. Za moc to tenkrát nestálo - ale byli jsme mladí!!!
....... a tak mám dneska asi osm parních strojů. Oscilační. Ležatý. Dvouválec se Stephensonovým rozvodem, ne hračku.
Jednoho Stirlinga. Jeden vakuový.
Jeden stroj, co jede na světlo. Pak jeden na termočlánek.
Štos originál Merkurů 7. TT mašinek dost.
Vnuci dorazí. Šroubovat a topit pod kotlem nejde digitálně. Nebudou se pak muset do školy tak šrotit.
Myslím pane Hašku, že bychom si po technické stránce docela dobře rozuměli .
Transformace Ježíška v Dědu Mráze podle tehdejšího premiéra A. Zápotockého. 24. 12. 1952.
"Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. Proto také v době kapitalistického panství, kdy bohatí vládli a chudí se dřeli, pracující namnoze ve chlévech bydleli a jejich děti se tam narodily. Doby se ale změnily. Ježíšek vyrostl, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz. Nechodí již nahý, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu."
Velice trefná poznámka!
Dnes jsme opět svědky široké transformace pojmů. Jde z toho hlava kolem.
Já si přál parní stroj. Bylo vidět, že otec měl určité obavy z požárního zabezpečení bytu. No, nedostal jsem ho.
Tak jsem dostával Merkura, Merkura elektro. Taky vláček PIKO (HO). Plochou baterii na provoz jsem měl ve vlastní režii.
Hodně nadčasově jsem pak dostával vždy kapesní kalendářík. K nám chodil velice praktický Ježíšek.
Vidíte pane autore, jsem sice holka, ale moc dobře si pamatuji zásadu svých rodičů k věci dárků pro děti: Nikdy, ale nikdy děcku nedávat něco, co nějakým způsobem souvisí s válkou nebo zabíjením jiných. Je to výuka k příští válce v dětském věku, říkával táta.