MÉDIA: Nechutný Ivan Hoffman
Německý ´Lidový spolek pro péči o válečné hroby´ si v druhé polovině devadesátých let minulého století najal na vyhledávání padlých německých vojáků a jejich exhumaci v České republice společnost Pargent. Německému spolku ale na dokončení celého projektu došly peníze, takže ostatky čtyř tisíc německých vojáků zůstaly uskladněny v tovární hale v Ústí nad Labem.
Nejprve měly být ostatky pochovány na vojenském hřbitově v Brně – radnice byla proti. Pak ztroskotala z finančních důvodů i jednání o pohřbení na evangelickém hřbitově v Praze – Strašnicích:
„…´Je nám to moc líto, ale našemu Lidovému spolku pro péči o válečné hroby došly peníze, takže nemohu říci, co s ostatky bude,´ řekl mluvčí německého velvyslanectví v Praze Sebastian Gerhardt. A ujišťuje, že velvyslanectví bude neúnosnou situaci řešit…“
Že by Ivan Hoffman ze dne na den zahořel láskou k Občanským demokratům, asi nečeká ani největší optimista. Ovšem alespoň minimální etickou a profesionální úroveň by posluchač od novináře ve veřejnoprávním Rozhlase očekávat mohl. Ve své Ranní poznámce na Radiožurnálu v úterý 22. března ale Hoffman překonal i ty poslední zbytky iluzí o elementární slušnosti, když spojil oslím můstkem údajné vysoké finanční požadavky pražského radního Igora Němce na americké filmaře při natáčení snímku Mission Impossible a finanční podmínky pro německý ´Lidový spolek pro péči o válečné hroby´ a nepřímo Němce obvinil z toho, že z mrzkých pohnutek pozůstatky vojáků wehrmachtu nejsou důstojně pochovány v Praze, ale leží kdesi ve skladu:
„…Byznys s německými mrtvolami ovšem Němcovi nevyšel. Pečovatelé o hroby nedisponují rozpočtem Hollywoodu. Čím jsou si oba příběhy podobné, je pouze výsledná ostuda. Němcův pokus vydělat na mrtvých Němcích je svérázným příspěvkem do historie, o kterém stojí za to přemýšlet i poté, co ostatky vojáků spočinou pod zemí na nějaké levnější parcele…“
Myslím, že na rozdíl od Hoffmanových chudých německých „Pečovatelů o hroby“ se k ostatkům padlých německých vojáků zachovaly české úřady korektně - např. zajištěním bezpečnostní služby, která by chránila tovární halu před cizími návštěvníky.
„…Rodinám padlých Němců nedůstojné skladování ostatků jejich příbuzných velmi vadí a již několik let proti tomu marně protestují u německého Lidového spolku…“, napsala Mladá fronta Dnes o faktu, který dokládá, že máslo na hlavě a s ním i ta ostuda leží na hlavách jiných lidí než by chtěl pan Hoffman.
Nejprve měly být ostatky pochovány na vojenském hřbitově v Brně – radnice byla proti. Pak ztroskotala z finančních důvodů i jednání o pohřbení na evangelickém hřbitově v Praze – Strašnicích:
„…´Je nám to moc líto, ale našemu Lidovému spolku pro péči o válečné hroby došly peníze, takže nemohu říci, co s ostatky bude,´ řekl mluvčí německého velvyslanectví v Praze Sebastian Gerhardt. A ujišťuje, že velvyslanectví bude neúnosnou situaci řešit…“
Že by Ivan Hoffman ze dne na den zahořel láskou k Občanským demokratům, asi nečeká ani největší optimista. Ovšem alespoň minimální etickou a profesionální úroveň by posluchač od novináře ve veřejnoprávním Rozhlase očekávat mohl. Ve své Ranní poznámce na Radiožurnálu v úterý 22. března ale Hoffman překonal i ty poslední zbytky iluzí o elementární slušnosti, když spojil oslím můstkem údajné vysoké finanční požadavky pražského radního Igora Němce na americké filmaře při natáčení snímku Mission Impossible a finanční podmínky pro německý ´Lidový spolek pro péči o válečné hroby´ a nepřímo Němce obvinil z toho, že z mrzkých pohnutek pozůstatky vojáků wehrmachtu nejsou důstojně pochovány v Praze, ale leží kdesi ve skladu:
„…Byznys s německými mrtvolami ovšem Němcovi nevyšel. Pečovatelé o hroby nedisponují rozpočtem Hollywoodu. Čím jsou si oba příběhy podobné, je pouze výsledná ostuda. Němcův pokus vydělat na mrtvých Němcích je svérázným příspěvkem do historie, o kterém stojí za to přemýšlet i poté, co ostatky vojáků spočinou pod zemí na nějaké levnější parcele…“
Myslím, že na rozdíl od Hoffmanových chudých německých „Pečovatelů o hroby“ se k ostatkům padlých německých vojáků zachovaly české úřady korektně - např. zajištěním bezpečnostní služby, která by chránila tovární halu před cizími návštěvníky.
„…Rodinám padlých Němců nedůstojné skladování ostatků jejich příbuzných velmi vadí a již několik let proti tomu marně protestují u německého Lidového spolku…“, napsala Mladá fronta Dnes o faktu, který dokládá, že máslo na hlavě a s ním i ta ostuda leží na hlavách jiných lidí než by chtěl pan Hoffman.
